Když vám někdo dá vizitku, opravdu si ji přečtěte a pak viditelně uložte do pouzdra

17. březen 2018

I moderní etiketa stále ještě uznává vizitky, česky navštívenky. Současný trend však naznačuje, že ne vždycky a ne všude je nutné si vizitky dávat. Situace je značně rozkolísaná, pokud se seznámíte s novým člověk, vizitku mu nutně dávat nemusíte.

Rozlišují se pracovní, soukromé a osobní vizitky. „Na pracovní vizitce je jméno, funkce, adresa zaměstnavatele. Neměla by tam být soukromá adresa, ta se uvádí pouze v případě, že člověk má být k dispozici i ve volném čase. V našich krajích se ještě uvádějí tituly. Výjimkou jsou diplomatické vizitky, protože tam se vysokoškolské vzdělání předpokládá, a tak akademický titul na vizitce neuvidíte,“ vysvětluje odbornice na etiketu Alena Špačková.

Na soukromých vizitkách se uvádí jméno, libovolně titul a soukromá adresa. Osobní vizitku zpravidla mívají manželské páry, jsou na ní pouze jména, žádná adresa ani kontakt.

Komu dávat vizitku? Základní pravidlo je jednoduché – člověku, se kterým se ještě chci v budoucnosti setkat, nebo o kterém vím, že se s ním ještě setkám. Vizitka pomůže k zapamatování jména a usnadní další kontakt.

Když dostanete vizitku, vezměte ji do ruky a podívejte se na ni. „Opravdu ji přečtěte, ideálně ještě vstřícně okomentujte adresu, grafické ztvárnění, to, co na vizitce vidíte. Pak vizitku viditelně uložte. Muži do náprsní tašky, ženy by měly mít pouzdro, nevhodné je vizitku jen tak hodit do kabelky. Pokud si předáváte vizitky při jednání, nechte je na stole, pomohou vám při následné komunikaci,“ radí Alena Špačková.

Prohřeškem proti etiketě je cokoliv na vizitku psát, když nás u toho druhý vidí. „Naopak když dojdu domů, tak si na vizitky poznámky píšu. Mám určité informace, vím, že se s těmi lidmi ještě sejdu, takže si poznamenám, co jsem se dozvěděla a použiji to při dalším jednání během nezávazné konverzace,“ doplňuje Alena Špačková.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.