Povídka: Syntetická duše

7. listopad 2013

„Pane, Lina-167 je připravena,“ rozezněl se přítmím místnosti hlas. „Skvěle. Jimmy, víš, co máš dělat,“ odpověděl muž, jenž se krčil nad operačním stolem, ozářen světlem lampy, uzavřen za stěnou vystavěnou z tichého dorozumívání blikajících monitorů. Ruce se mu lehce třásly. Nešlo o nervozitu, spíše o obrovské nadšení a nedočkavost.

„Pane?“ otázal se zdvořile Jimmy. Muž na něj pohlédl. Jeho vynález z dětských let, robot s názvem KJ-17, jemuž jednoduše říkal Jimmy. Patřil do šrotu, jak o něm prohlásili ostatní inženýři, ale on si ho nechal. Připomínal mu, že všechno je možné, pokud věříte a máte určitou dávku talentu, odvahy. Unaveně se opřel do křesla, uvolnil ztuhlé svaly. KJ-17. Ušklíbl se nad hloupým jménem svého nejbližšího společníka. Šlo o zkratku – KJ, čili Kierran Johnson, jeho jméno, a 17 – tolik mu tehdy bylo.

„Pane?“ opakoval Jimmy. „Promiň. Tak do toho,“ Kierran se zhluboka nadechl, promnul si oči a nasadil ochranné rukavice. Pohlédl na své téměř dokončené dílo. Na operačním stole ležela mladá žena. Dlouhé, černé vlasy svázané do drdolu, aby nepřekážely. Obličejové rysy měla jemné, oči lehce zešikmené. Duhovky vynikaly zvláštní barvou, temně zelenou, s hnědým ohraničením. Na tento odstín byl pyšný. Téměř k nerozeznání od lidské ženy. Až na to, že její tělo se stalo synonymem pro dokonale fungující stroj, souhru té nejjemnější mechaniky. Lina-167. Nový androidní prototyp, povoláním zdravotní sestra.

Čas 22:53, rok 2100, vedoucí výzkumu – Kierran Johnson. Dokumentuje KJ-17, specializovaný robot, jediný model svého druhu.

Chystáme se vyjmout Duši z inkubátoru. Poté ji zavedeme do androidu Lina-167 a započne slučování. Jimmy kovovým ramenem uchopil kameru.

Kierran vytáhl pouzdro se zářivou tekutinou uvnitř. Syntetická Duše. Poslední dílek do skládačky.

autor: Jana Matznerová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.