V Jihočeském muzeu mají i minci, kterou byste v kapse určitě nosit nechtěli

Celá sbírka je uložená v pěti sejfech v suterénu muzea. „V každém trezoru je několik šuplat a tam jsou mince v pytlíčcích. Používáme papír, protože ten je pro uložení mincí daleko lepší než igelit. Máme samozřejmě i bankovky, ty jsou v obálkách. Jeden trezor je plný medailí,“ ukazuje numizmatička.

Součástí sbírky je také velká a těžká deska. Ač se to na první pohled nezdá, jedná se také o minci. „Je to nouzová mince ze Švédska. V době, kdy byl nedostatek drahých kovů, se mince musely vyrábět z mědi nebo jiných méně hodnotných kovů, a aby dosáhly té hodnoty, musely vážit více. Tato je zhruba z roku 1720 a váží minimálně pět kilo. V kapse bych ji nosit nechtěla,“ směje se Eva Hyndráková.

O sbírku starých mincí je potřeba se starat. „Ovlivňuje je vlhkost, teplota a může se stát, že mince zkoroduje. Kvůli tomu mám v kanceláři ultrazvukovou čističku. Čištění je docela piplačka, ale mě to opravdu baví. Když vidíte ten výsledek, že se z tmavého kolečka stane mince, na které je vidět obraz, zahřeje to u srdce,“ říká.

Mince do sbírky Jihočeského muzea stále přibývají. Numizmatička sleduje nejrůznější aukce a nabídky. Také je podle ní dobré obcházet obchody se starožitnostmi. Některé cenné kousky získalo muzeum i díky dárcům.

Ženy jsou mezi numismatiky spíše výjimkou. Eva Hyndráková se k profesi dostala trochu oklikou. „Když jsem se po gymnáziu nedostala na vysokou školu, rok jsem pracovala jako sekretářka v numismatickém oddělení Národního muzea a nějak mě to chytlo. Asi nejvíc mě baví ta stránka obrazová. Mince jsou opravdu krásné, třeba renesanční ikonografie, to je nádhera. Zajímá mě ale i odborná stránka věci, souvislosti,“ uzavírá.