Aby se naučil anatomii, kreslil Miroslav Konrád sám sebe před zrcadlem

Učí se ale podle svých slov dodnes a vše kolem sebe stále zaznamenává kresbou. „Uvědomuji si, že to, co vidím kolem sebe, je třeba zaznamenat, jinak si to nezapamatuji. A to je ta výtvarná paměť, která je důležitá. Stačí udělat několik linek, detail a najednou se z toho dá udělat obraz,“ říká.

Miroslav Konrád pracuje v ateliéru v Českých Budějovicích. Velký vztah má ale také k Francii, kam jezdí často vystavovat. „Musím říct, že Francie je pro mě druhá mateřská země. Moje maminka uměla perfektně francouzsky. Než se vdala, byla v roce 1932 ve Francii. Bylo to pro mě vždycky překvapení, jak dobře uměla francouzsky. Já byl v roce 1969 na sedmiměsíčním pobytu ve Francii, maloval jsem tam a poznal spoustu lidí, se kterými se stýkám dodnes,“ vzpomíná.

Důležité v životní tvorbě Miroslava Konráda bylo podle jeho slov vždy jakési protivenství. „Protivenství mě dost posilovalo. To, jak mě bolí nohy a kyčle a tak dále, jak jsem si celý život uvědomoval, že to nepůjde snadno, tak o to víc jsem maloval a kreslil. A dělal jsem to často do noci. To protivenství je pro mě dost dobré,“ komentuje.

K umění podle něj také patří šokování publika, jako to udělal například architekt Jan Šépka, když na měsíc zakryl Samsonovu kašnu v Českých Budějovicích. „Já si myslím, že je to třeba. Každý kumštýř trochu šokuje. Je třeba, aby kumštýři kreslili akty a měli modely, aby si hráli s něčím jiným, než jsou lidé zvyklí vnímat. Provokace je rozhodně posunutím pro další myšlení,“ říká Miroslav Konrád.

„Problém je, že umělci si neuvědomují, že jsou obyčejní lidé, kteří to nikdy nepochopí a je třeba je k tomu nějakým způsobem přivést. Je třeba si uvědomit, kolik možností existuje a že každý má právo se nějakým způsobem vyjádřit. My totiž naštěstí nejsme lékaři, kteří by řezali do těla, my přeřízneme nějaký způsob myšlení a ono se to potom nějakým způsobem vrátí u některých lidí. Ti lidé si uvědomí, že autor měl nějakou pravdu,“ dodává akademický malíř.