Domácí zabijačky jsou dřina, některé rodiny si ale zimu bez nich neumí představit

26. březen 2017

Praskající oheň pod kotlem, z hrnce na kamnech utíká pára, čuník už je po smrti a v kuchyni voní křen. Při domácí zabijačce se sejde celá rodina, každý má svůj úkol. Tak je tomu i v Drahonicích u Moudrých. Ti si zimu bez jitrnic, tlačenek a škvarků ani neumí přestavit.

Pro někoho je domácí zabijačka vzpomínkou na dětství, pro jiného každoroční rodinnou tradicí a radostí a pro dalšího možná i zážitkem, po kterém vůbec netouží. U Moudrých je to obvyklá součást zimy pro tři generace.

Nejstarší Josef Moudrý čuníka vykrmil, jeho syn, vyučený řezník, se postará o zabití a všechno odborné, co k zabijačce patří. „Praseti se u nás žilo do včerejška dobře, ale včera ho potkal syn a už se mu nežije dobře,“ směje se Josef Moudrý.

Na zabijačce se schází téměř celá rodina. Práce se najde pro každého. „Prase má nejvíc příbuzných, tady jsou zapřažení všichni. Napřed musí pracovat a pak ať se klidně nají. Chytnem krev, pak očistit, opařit, vybrat libové a tlusté maso,“ popisuje šéf celé akce, řezník Josef Moudrý mladší.

O ovar se stará děda. Venku na dvorku přikládá do kamen a najde si při tom i chvilku, aby povyprávěl o tom, jak to chodilo v dobách jeho dětství. „Když jsem byl malý kluk, tak v Drahonicích bylo řeznictví, kam se prasata vozila. Pak se muselo dovézt ještě dříví a měděný kotel. Řezník prase zabil, rozporcoval a jeli jsme domů,“ vzpomíná.

Ženská část rodiny se otáčí v kuchyni. Babička Ludmila Moudrá připravuje ingredience, které bude její syn potřebovat pro výrobu tlačenek, jitrnic a jelit. „Já dělám přípravu a syn dělá to hlavní. Mívali jsme i prasnici a odchovávali vlastní selata, ale teď už na to nemáme sílu, tak si selata kupujeme,“ dodává, zatímco dcera Lída Wolfová špejluje střeva.

Mezitím se venku maso dovařilo a na řadu přichází první ochutnávka ovaru. Specialitou, kterou si nenechají pánové ujít, jsou vařená vepřová ouška. Ale Robert Šimák, který se do rodiny Moudrých přiženil, si potrpí na jinou laskominu - vepřový mozeček. „Ten už jsem snědl. Pěkně osmahnout s cibulkou a vajíčky,“ prozrazuje svůj recept.

Domácí zabijačka u Moudrých v Drahonicích

„Tyhle domácí zabijačky, to je strašná dřina. Dřív to bývalo trochu jiné, když mi bylo o padesát míň, to byla paráda,“ shrnuje s úsměvem Josef Moudrý starší, který možná věkem přišel o trochu síly, ale humor má jako za mlada.

Po zabijačce bude rodina Moudrých ještě několik dní trávit zpracováváním vepřového a nakonec se bude škvařit sádlo. Jeden z nejmladších Moudrých ale nic z toho neochutná. Proč? „Já totiž nerad maso,“ přiznává.

Domácí zabijačka u Moudrých v Drahonicích
autor: Radka Doležalová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.