Jihočeský bermudský trojúhelník. Během pár let spadlo do lesa u Velechvína šest letadel

23. duben 2017

Podivná historie se váže k velechvínskému lesu na Českobudějovicku. Během pouhých několika let za druhé světové války a krátce po ní se tu zřítilo celkem šest letadel. Na jednom z míst je dokonce ještě viditelný kráter, který způsobil padající stroj.

Na stromě v lese visí cedulka, která připomíná dvě havárie vojenských německých letadel z let 1944 a 1945. Je zde zaznamenána i vzpomínka pamětnice z Vitína: „Byli jsme celá rodina v lese na klestí, vtom jsem se otočila a uviděla jsem, jak letadlo se začalo pomalu naklánět doprava a motorem rozsekalo sosnu… Běžela jsem tam, motor byl celý zarytý do země a celé letadlo vzhůru nohama. Pilot visel hlavou dolů, vyndala jsem mu krev a hlínu z pusy, ale bylo pozdě, řadicí páky měl zaražené v břiše. Bylo mi ho líto, byl to mladý kluk…“

Pamětnice popisuje jednu ze dvou leteckých nehod, ke kterým došlo na téměř stejném místě. „Ta dvě místa pádu letadel dělí několik stovek metrů a přitom se každá nehoda stala v jiném roce. První v červnu 1944 a pilot ji nepřežil, druhá až koncem války v dubnu 1945, v tomto případě pilot vyskočil včas padákem a odnesl to jen zlomenou nohou,“ říká Jan Ciglbauer, publicista, který se zabývá válečnou historií.

Podivné souhry náhod si podle něj můžeme všimnout, pokud do mapy zakreslíme místa havárií letadel za druhé světové války. Zjistíme totiž, že v prostoru velechvínského polesí a okolí došlo k celé řadě podobných nehod. „Až se to na té mapě jeví jako takový místní bermudský trojúhelník,“ komentuje.

Skutečně v okruhu tří až čtyř kilometrů se zřítilo pět letadel a o kousek dál ještě jedno. K těmto nehodám došlo během druhé světové války a k jedné v 50. letech minulého století.

Německé letectvo mělo velké ztráty už při výcviku

Nehoda v dubnu 1945 byla jediná, k níž došlo v důsledku bojového střetnutí. Ostatní letadla se zřítila kvůli poruše nebo chybě pilota při cvičném letu. „Byli to mladíci ve výcviku a je pravda, že německé letectvo mělo veliké ztráty už při výcviku. Na piloty totiž byly kladeny vysoké nároky, za velice krátkou dobu se museli naučit ovládat stroje a intenzivní výcvik vedl k tomu, že těch nehod bylo tolik,“ dodává Jan Ciglbauer.

Na místě, kam dopadlo letadlo v roce 1945, je dodnes vidět kráter. „Pořád tu jsou kousky plechů a ještě v době socialismu tu byl vykopán celý motor letadla, který se zaryl do hloubky asi tří až čtyř metrů. Teď je k vidění v leteckém muzeu v Deštné u Jindřichova Hradce,“ připomíná.

Křížek v lese u Velechvína připomíná památku pilota, který zde zahynul v roce 1944. Ve stejné lokalitě se během pouhých pár let zřítilo několik dalších letadel

U kráteru je ale pamětní deska, které připomíná předchozí nehodu z roku 1944. Dlouhou dobu totiž bylo známo jenom jedno přesné místo dopadu. „Letadlo, které se zřítilo v roce 1944, nebylo příliš rozbité a nezanechalo žádné stopy. My jsme se před několika lety dohodli s hajným, že umístíme křížek se jménem pilota, který zahynul, a informační panel jako takovou turistickou zajímavost sem ke kráteru,“ vysvětluje Jan Ciglbauer.

Později se ale nadšencům podařilo lokalizovat správné místo dopadu. „Díky výpovědi několika posledních pamětníků se nám skutečně podařilo najít drobné fragmenty letadla. Napadlo nás přemístit křížek, ale zarazilo nás, že místo u kráteru, které jsme zveřejnili předtím, začalo přitahovat nejrůznější lovce militarií. Neustále to tu někdo rozkopává. Nakonec jsme se tedy s hajným dohodli, že nechceme, aby se to stávalo i na druhém místě, a necháme křížek, kde je. Místo té druhé nehody nijak označovat nebudeme,“ doplňuje publicista.

Co se týče dalších pádů letadel, je podle něj spíše dílem náhody, že k nim došlo ve stejné lokalitě. „Podle mně je to dané tím, že v Plané u Českých Budějovic bylo za druhé světové války vojenské letiště, kde bylo několik německých formací. A tím, jak tu byl zvýšený letecký provoz, tak k nehodám docházelo. Paradoxně, když havaroval ten stroj v červnu 1944, tak už o dva dny později se zřítilo u Borku další letadlo ze stejné cvičné jednotky,“ uzavírá Jan Ciglbauer.

Spustit audio