Jiří Honiss maluje na sklo svaté a patrony. Na vesnici za ním přijel i zájezd z Austrálie

„Podmalba zažívala vrchol v druhé polovině 19. století, kdy začala lidovět. Původně to bylo vcelku vysoké umění, kterému se věnovali školení malíři, ale postupem času, díky tomu, že ta technika je docela jednoduchá, pronikalo k lidem. Stalo se řemeslem a vznikaly i malé dílničky, kde sklíčko putovalo kolem stolu a každý něco přimaloval,“ připomíná.

On sám měl ke starým řemeslům blízko už od malička. Jako školák chodil do kroužku, v němž se učil nejrůznějším lidovým technikám, od malování kraslic po přípravu pečiva. Když pak v muzeu viděl podmalby, zkusil je sám malovat. Protože se jeho obrázky líbily, zůstal u toho.

Zdůrazňuje ale, že malování na sklo si stále drží jenom jako koníčka. Občanským povoláním je Jiří Honiss železničář. Ale například před Vánoci většinu času věnuje právě podmalbám.

Nejčastějšími motivy na podmalbách jsou svatí, patroni a madony. „Vysvětluji si to tak, že tenkrát lidé viděli obrazy jenom v kostele, a tak prostě kreslili to samé,“ říká Jiří Honiss. Sám na sklo zkoušel přenést i modernější náměty, ale nakonec se také vrátil ke klasice.

Podmalby na sklo Jiřího Honisse|foto: Jiří Honiss

Při vytváření podmalby je důležité začít tím, co je vepředu. „Na bílém papíře pod sklem mám motiv předkreslený. Začínám konturami a detaily vepředu, pak postupně vybarvuji další plochy a nakonec podmaluji pozadí,“ popisuje.

Používá barvy, které jsou původně určené na plastikové modely. „Na skle se s nimi dobře pracuje, fajn drží, a když zaschnou, tak už se nerozmáznou, což je důležité,“ komentuje. Případnou chybu je ale možné ještě napravit – vlhká barva se dá setřít hadříkem, suchá oškrábat druhým koncem štětce.

Za podmalby na sklo dostal Jiří Honiss dokonce ocenění od ministra kultury. Je držitelem diplomu Nositel tradic lidové kultury, který každoročně získává pět vybraných řemeslníků.

Věří také, že v jeho práci bude někdo pokračovat. „Nejmladší dcera je výtvarně nadaná nebo by pokračovatelé mohli vzejít z kurzů, které občas pořádám. Asi nejkurióznější byl, když mě oslovila paní, která tady seznamovala s lidovým uměním turisty z Austrálie. Do Mazelova přijel mikrobusem zájezd Australanů, kteří si tu namalovali podmalbu a byli úžasně spokojení,“ vypráví.