Občas jsme jako manželé, říkají režiséři, kteří pro Jihočeské divadlo připravili Dítě a kouzla

Přiznávají však, že když se poprvé setkali ve škole, nenapadlo by je, že budou spolupracovat. „Když jsme se poprvé viděli, tak já jsem vůbec nechápal, proč někdo Lukáše vzal na režii, protože jsem si myslel, že režisér musí být ten, kdo bouchne do stolu a umí zařvat. A pro Lukáše jsem já zase byl arogantní Slovák,“ směje se Martin Kukučka.

To se brzy změnilo. „Lukáš mě přizval k jednomu projektu. Na generálce jsme si dělali oba poznámky a pak jsme zjistili, že jsou identické. To byl důvod se spojit, protože já už jsem si potom poznámky nikdy dělat nemusel,“ vypráví Martin Kukučka. „Především jsme si ale uvědomili, že i když jsme povahově zcela odlišní, tak divadelní vizi máme stejnou. A to je natolik zvláštní a unikátní, že se toho držíme už patnáct let,“ dodává.

Podle Lukáše Trpišovského jim práci ve dvojici ostatní režiséři závidí. „Ona je to obvykle taková osamělá profese. Režisér musí přede všemi předstírat, že všechno ví a všechno zná, a když něco vytvoří, tak nemá zpětnou vazbu. U nás jeden nadhodí nápad, a když se to u druhého ujme, tak víme, že to jde dobrou cestou. Je tam okamžitá zpětná vazba,“ vysvětluje.

„Režiséři nám ještě opravdu závidí, že si dělíme honoráře na polovinu,“ komentuje s úsměvem Martin Kukučka. Dvojici spolupráce natolik vyhovuje, že dokonce společně vyučují na DAMU.

Občas se ale samozřejmě režiséři také na něčem neshodnou. „Máme už takový trochu manželský vztah, ke kterému patří i rozepře. To se týká například kostýmů, když přijde na kostýmy, tak máme okamžitě každý jiný názor,“ prozrazuje Martin Kukučka.

„Nejčastěji se ale v poslední době vlastně hádáme o tom, co kdo jak řekl, takže to už je opravdu jako manželský vztah,“ reaguje Lukáš Trpišovský.

SKUTR se věnuje pouze režii divadelní. V tomto odvětví se ale neomezuje. „Vystudovali jsme katedru alternativního loutkového divadla, kde nám nevykládali, jak se divadlo dělá, ale spíš s námi zkoumali, co všechno divadlo může být. Hned v prvním ročníku jsme si vyzkoušeli práci v cirkuse, pak loutkové divadlo, taneční představení i alternativní divadlo,“ vyjmenovává Martin Kukučka.

Rodinná opera Dítě a kouzla v Jihočeském divadle|foto: Jihočeské divadlo, Michal Siroň

Vůbec poprvé režíruje letos dvojice v Jihočeském divadle a připravila rovnou dvě inscenace. Na začátku května měla v budějovickém Metropolu premiéru opera Dítě a kouzla, v červenci se pak začne hrát před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově Liška Bystrouška.

Dítě a kouzla je podle režisérů rodinné představení. „Setkal jsem se s ním, když jsem jel z Prahy do Varšavy a naladil si polské rádio. Tam zrovna pouštěli rozhovor se skladatelem vážné hudby, který říkal, že nemá rád operu a že jediný pozitivní příklad je Dítě a kouzla. Na to jsem si vzpomněl, když jsme vybírali ten rodinný titul,“ vypráví Martin Kukučka.

Opera se skládá z krátkých árií, pracuje s fantazií a je tak vhodná pro malé diváky. Jedná se o příběh chlapce, kolem něhož ožívají předměty. Zpracování tedy bylo poměrně náročné. „Nakonec jsme se domluvili na jednoduchém principu, který děti mohou zažít doma, třeba když lampa vrhá oknem stín na zeď a zdá se jako živá. Na jevišti nic nekašírujeme, ale objevují se tam postavy, které pronikají do chlapcova pokoje přes zeď, přes dveře. Vsadili jsme na fantazii dětí,“ doplňuje.

V představení Liška Bystrouška Leoše Janáčka se režiséři budou držet předlohy. „Chceme ale narušit představu, že je to dětský titul. To, že tam jsou zvířátka, neznamená, že je to pro děti. Představení je podle mě daleko hlubší,“ říká Lukáš Trpišovský.

„Věříme, že to bude o tom, že když se člověk zamiluje, tak divočí. Neříkáme, že to bude dětem nepřístupné, ale rozhodně to nebude čisté dětské představení,“ dodává Martin Kukučka. Premiéra Lišky Bystroušky před otáčivým hledištěm je naplánována na 14. července.