Osada připadla Československu, ale poslední dům zůstal v Rakousku. I tak vymezili hranice nového státu

28. říjen 2017

28. října 1918 před jedenáctou hodinou se poštovní úředník František Čapek v Českých Budějovicích z telegramu dozvídá, že bylo vyhlášeno samostatné Československo. Následně z oken pošty na náměstí vyhazuje říšskou orlici, znak Rakouska-Uherska.

Úředně byl ale vznik nového státu poněkud složitější. „Určení hranic Československé republiky schvalovala až takzvaná Versailleská konference v roce 1919. Do té doby byly de facto hranice provizorní, i když z pohledu Čech a Moravy bylo dohodnuto, že se budou držet historické hranice,“ říká Pavel Mörtl, publicista, který se tímto obdobím dlouhodobě zabývá.

Jenže 29. října 1918 byl ve Vídni ustaven výbor z německých poslanců tehdejší říšské rady, kteří pocházeli z území Čech a Moravy. Ti se rozhodli vytvořit jakési provincie s německým obyvatelstvem v pohraničí, které prostě nebudou souhlasit s tím, že by měly být součástí Československé republiky.

Jednou z nich byla provincie Böhmerwaldgau, která zhruba zahrnovala území od Železné Rudy po Nové Hrady. Patřily do ní i České Budějovice. „Ty měly z pohledu tehdejších říšských poslanců výrazně německý charakter. Nemusíme s tím až tak úplně souhlasit, ale oni to takhle vnímali,“ vysvětluje Pavel Mörtl.

Bojovalo se u Horní Plané, v Pošumaví, u Českého Krumlova

Na Kaplicku v této době působili bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří byli financováni a vyzbrojováni z Vídně a měli za úkol toto území bránit před případným příchodem československého vojska. „Došlo potom k mnoha bojům v oblasti Horní Plané, Pošumaví, Českého Krumlova. Jeden z nejznámějších bojů byl o Kaplici v noci z 3. na 4. prosince 1918. Teprve pak byly hranice formálně stanoveny,“ popisuje publicista.

Českoslovenští dělostřelci nad Krumlovem 29. prosince 1918

Oblast kolem Nových Hradů a Českých Velenic si musela počkat až na Saint-germainskou smlouvu v září 1919, která definitivně určila hranice. „Toto území bylo poměrně sporné, a tak se tehdy vítězné velmoci a přidružené velmoci dohodly, že bude vytýčena hranice svým způsobem umělá. Když dnes přijedeme do Nových Hradů na hraniční přechod a podíváme se do pole, uvidíme tam základní hraniční znak 5/0,“ vypráví Pavel Mörtl.

Přišli o hřbitov nebo pekárnu. Zůstalo to na druhé straně hranice

Místní obyvatelé se při vymezování hranic dostávali do zvláštních situací. Například osada Vyšné připadla Československu, ale poslední dům zůstal na rakouském území. „Majitelé polností byli udivení, že se najednou na polích objevily hraniční mezníky. Vyšné také mělo spádovou faru v Rakousku, takže tam pak už nemohli pochovávat a museli do Nových Hradů,“ dodává Pavel Mörtl.

České Velenice přišly o elektrárnu a pekárnu, které byly na rakouské straně. Státní hranice navíc vedla těsně kolem zdi hřbitova. „A je tam jedna zajímavost. Když jdete z Českých Velenic směrem k hřbitovu, procházíte alejí, která má po levé straně vysázené duby a po pravé straně lípy. To samozřejmě také něco symbolizuje,“ uzavírá publicista.

Spustit audio