Se svým životním úlovkem bojovala na člunu v Austrálii dvě a půl hodiny

Muškaření je rybolovná technika, trochu odlišná od klasického rybaření. „Máme sice také v ruce prut, ale návnada se nahazuje pomocí takzvané muškařské šňůry. Muškaření se používalo už v Mezopotámii a starém Egyptě, říká se, že je to královská disciplína,“ vysvětluje Kateřina Švagrová.

Velkou výhodou podle ní je, že s muškařským prutem se dá ulovit jakýkoliv rybí druh a rybařit je možné na rybnících, řekách i mořích.

Kateřina Švagrová ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice|foto: Andrea Poláková,Český rozhlas

Právě muškaření na moři si Kateřina Švagrová sama vyzkoušela. Lovila například v západní Austrálii. „Je to něco úplně jiného než v našich vodách, především v tom, že chytáte větší ryby, a tomu samozřejmě odpovídá i vybavení. Používáte silnější a tvrdší pruty, kterými můžete zdolat i padesáti až stokilovou rybu,“ říká.

Při takovém rybolovu je tedy potřeba fyzická síla, ale podle Kateřiny Švagrové je mnohem důležitější technika. „Musíte se koncentrovat, správně zapojovat celé tělo a hlavně mít dobrého učitele. Tím pro mě byl můj otec i mořský průvodce v Austrálii,“ komentuje.

Za svůj dosavadní životní úlovek označuje plachetníka širokoploutvého. Tuto rybu, která žije hlavně v Indickém oceánu, ulovila v Austrálii. Plachetník měřil zhruba dva a půl metru a vážil kolem osmdesáti kilogramů. „Byl to můj nejdelší boj s rybou, trval dvě a půl hodiny. Nakonec jsem ji vytáhla, ale když ji můj průvodce chytil za čumák, tak se mu vysmekla a uplavala. Ale já jsem spokojená, protože jsem ji zdolala a viděla,“ vypráví Kateřina Švagrová.

Velkým zážitkem z Austrálie pro ni bylo také setkání s velrybami a nikdy nezapomene na okamžik, kdy viděla obřího kanice. „Zrovna jsem vytahovala na prutu tuňáka a najednou mi po něm skočil obří kanic. Slupl ho jako malinu. Zůstala jsem stát, nechápala, co se vlastně děje, až potom mi došlo, že to byla ryba velká asi jako náš člun,“ vzpomíná.

Na své cesty za rybolovem si Kateřina Švagrová vydělává na třech brigádách. Kromě Austrálie byla už i v Jihoafrické republice. „Pozval mě jejich ženský národní tým, abychom si navzájem vyměnily zkušenosti. Jihoafrická republika je nádherná země plná kontrastů, ale zároveň je tam obrovská kriminalita, takže jsem měla čas od času docela strach,“ dodává.

Golden Crevalle|foto: licence Creative Commons Attribution 2.0 Generic, Laszlo Ilyes

Z vody strach nemá, ale vždy cítí respekt. Když si při jedné plavbě na člunu uvědomila, že má pod sebou kilometrovou hloubku, byl to podle ní opravdu zvláštní pocit.

Ačkoli muškaření samotné nepovažuje za nebezpečné nebo příliš fyzicky náročné, po více než dvaceti letech zátěž na svém těle přeci jenom pociťuje. „Kvůli tomu jednostrannému pohybu mám bolesti zad a nedokáži se jich zbavit. Na českých řekách také hodně bojuji se zimou. Sice mám kvalitní oblečení, ale občas opravdu vymrznu. Pak si ten pocit ještě přinesu domů a trvá hodiny, než se zahřeji,“ popisuje.

Své úlovky si Kateřina Švagrová většinou nenechává. S každou rybou si pořídí pěknou fotografii a poté ji zase pustí na svobodu.

Ze snímků rybích úlovků z Čech, Austrálie i JAR sestavila ve spolupráci s Fakultou rybářství a ochrany vod také výstavu, která byla k vidění v Akademické knihovně. V novém roce si zájemci budou moci fotografie prohlédnout v galerii v Kaplici, poté se výstava přesune do Brna na rybářský veletrh.