Sousedé křičeli, ať je pověsí. Až po letech se odbojáři z Velešínska dočkali uznání

8. leden 2017

Poslední týdny loňského roku znamenaly velké zadostiučinění pro účastníky takzvaného třetího odboje. 45 bojovníků proti komunismu, z toho 24 in memoriam, dostalo od ministerstva obrany osvědčení, pamětní dekrety a odznaky potvrzující účast v boji proti totalitě.

Jedno z osvědčení převzala také Jiřina Rynešová z Holkova za svého již zemřelého otce Miroslava Ryneše.

Na počátku padesátých let se začaly na Velešínsku objevovat protikomunistické letáky odbojové skupiny s názvem Hnutí bojovníků za svobodu. Jejími členy byli Josef Krnínský a Miroslav Ryneš z Holkova, František Nárovec z Dolního Třebonína a František Ondrášek ze samoty Benák u Sedlce, všichni pak byli napojeni na agenta Jana Krále.

Letáky si skupina tiskla na vlastnoručně vyrobeném cyklostylu. „Začalo to vlastně tím, že tatínek psal s mým strýcem Josefem Krnínským protikomunistické plakáty a roznášeli je. Potom se zapojil do zpravodajské činnosti,“ říká Jiřina Rynešová.

Místostarosta Velešína Jiří Růžička doplňuje, že hlavní činností odbojářů bylo předávání zpráv francouzské tajné službě pomocí vysílačky. „Krnínský se naučil vysílat od Jana Krále a potom posílal zprávy vojenského a hospodářského charakteru. Trvalo to skoro čtyři roky, než je vytipovali a STB je posbírala,“ připomíná.

„Ti lidé museli mít nějakou představu, že to takhle nemůže zůstat. Ten režim, který nastal, byl pro ně tak nemorální a nenormální, že se s ním nechtěli smířit a chtěli udělat všechno proto, aby se to změnilo. Počkali si ale dost dlouho,“ doplňuje Jiří Růžička.

Čtyři roky pátrala po skupině Státní bezpečnost. Pak došlo na zatýkání. Jenom Františku Ondráškovi se podařilo utéct. Stalo se tak dokonce až ve chvíli, kdy už mu policisté nasazovali pouta. Postupně se schovával v lesích, u příbuzných a pak ještě čtyři roky na půdě své vlastní usedlosti. Aby jej nemohl zpozorovat nikdo ani z dálky, kdykoliv prý vyšel ven na dvůr, oblékal si šaty své matky.

Postupně ale všichni skončili za mřížemi. Podle Jiřiny Rynešové ovšem mohlo být i hůř. „Můj táta dostal 22 let, strýc doživotí, ale byli rádi, že nedostali provaz. Na proces totiž byli pozvaní sousedi a lidé z okolí, kteří tam skandovali, že je mají pověsit,“ vypráví.

Čtěte také

Nakonec se všichni dočkali amnestie, ale Miroslav Ryneš zůstal ve vězení nejdéle - jedenáct let. Proč se vůbec tento muž z Holkova do odboje zapojil? „Osobně si myslím, že to byl takový protest proti znárodnění firmy jeho otce,“ říká dcera, které byly v době zatčení dva roky.

Na návrat svého otce z vězení si vzpomíná. „Šli jsme z Velešína z kina z Vinnetoua a potkali jsme sousedku, zrovna tu, která vykřikovala, ať je všechny pověsí. Řekla: Tatínek se vám vrátil. Tak jsme chvátali domů a tam byl táta,“ vzpomíná.

Roky ve vězení ale Miroslava Ryneše samozřejmě poznamenaly. „Když pak chodil vedle mámy, měl vždycky jednu ruku vzadu. Bylo to z toho, jak ve vězení chodili na procházky a měli svázané ruce,“ říká.

Ocenění pro svého otce od ministerstva si Jiřina Rynešová váží. „Je to uznání. Pro mě to znamená, že nejsme žádný póvl, že jsme normální lidi, kteří se staví proti totalitě a bezpráví,“ dodává.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.