Tereza z Davle: Při fotografování pro mě není důležitá technika, ale objekt, prostředí a světlo

17. srpen 2015

Kamarád, který uspořádal její první výstavu, jí vymyslel umělecké jméno. Fotografka jej používá dodnes a udělala z něj zavedenou značku.

„On si tehdy nemohl vzpomenout na moje příjmení, které je úplně obyčejné, a tak na výlohu napsal Tereza z Davle. To se krásně chytlo, bylo to lehce zapamatovatelné a já už u toho zůstala,“ vzpomíná umělkyně, která v současnosti žije v Českém Krumlově.

I když podle svých slov momentálně nejraději fotografuje zátiší a město, známá je především jako autorka aktů a černobílých portrétů. Přesvědčit ženy k pózování jí přitom nikdy nedělalo problémy. „Mám velké štěstí, že jsem žena. Ze začátku jsem fotila kamarádky, které se svlékaly ochotně, a pak už jsem mohla ukazovat své práce a postupně se to nabalovalo. Teď už to mám jednoduché a nikoho neukecávám - rovnou dostávám tipy na modelky nebo se ženy samy hlásí,“ popisuje.

Dodává, že na klientky, které se od ní nechají vyfotografovat, má opravdové štěstí. „V drtivé většině jsou velmi krásné, ať už se jedná o učitelky, úřednice nebo manažerky. Zároveň jsou rozumné, tuší, ke komu jdou, a vůbec mi do toho nekecají. Všechny jsou hodně příjemné, vždy si při práci začneme tykat a často se i spřátelíme a stýkáme se nadále,“ říká Tereza z Davle.

Nedovede si však představit, že by se zaměřovala na mužské akty. „Začala jsem fotit holky, protože je mi to příjemné a není tam žádné tření mezi pohlavími. Muže jsem fotila párkrát, nedopadlo to špatně, ale raději je zachycuji oblečené. Navíc mám radši muže starší, kteří už něco prožili, osobnosti s vráskami a šedivými vlasy,“ komentuje.

Fotografie Terezy z Davle. Autoportrét

Hodně času nyní Tereza z Davle věnuje zátiším a snímkům Českého Krumlova. Často chodí do zámecké zahrady. „Ta je úplně fantastická, když tam nejsou lidi. Objevují se tam krásná protisvětla. Tam zažívám momenty, kdy můžu vypnout a relaxuji. Přeci jenom, když fotíte člověka, tak nejste sami a nemůžete se tak odreagovat,“ vysvětluje.

Fotografie je pro ni uměním. Obor nikdy nestudovala a jako řemeslo jej podle svých slov neovládá. Kdyby dostala za úkol vyfotografovat předmět do reklamního katalogu přesně podle zadání, nedokázala by to. „Pro mě je nejdůležitější ve správný okamžik zmáčknout spoušť, ne ta technická stránka. Byly roky, kdy jsem se snažila fotografii zvládnout technicky, studovala jsem svícení, filtry, objektivy, ale když jsem pak snímky vyvolala, tak to nebyly moje fotky. Chyběla tam spontaneita a šmrnc, který je pro mě nejpodstatnější,“ říká.

Stejně tak vnímá díla svých kolegů. Když se jí snímek líbí, je jí jedno, jaký objektiv nebo filtr pro něj autor použil. Sama ani neinvestuje do drahých přístrojů, používá starší fotoaparáty z bazaru.

„Zásadní je pro mě objekt, prostředí a jaké dopadá světlo. Kvůli němu nejsem líná vstát ve čtyři hodiny ráno, učesat modelku a pak ji odtáhnout někam do přírody,“ dodává s úsměvem. Výsledné snímky trochu upravuje, ale nikdy nedělá velké retuše.

Fotografie Terezy z Davle. Heavenly Jaguar.jpg

Zároveň Tereza z Davle podle svých slov stále tíhne ke klasickému fotografování na film. „Digitál pořád nemusím, nechápu ho a hlavně se mi stává, že fotografie, které byly v počítači, tam najednou nejsou a já nevím proč. Miluji své šanony s fotkami, ometu z nich prach a snímek zůstává. Je to prověřené časem, protože fotografický papír je pořád stejný,“ vysvětluje.

Pro fotografku bylo vždy důležité zachycovat to, co ji baví. Nikdy neměla konkrétní velké cíle, například fotografovat pro konkrétní módní časopis. Myslí si, že úspěchu dosáhla především díky náhodě a také tomu, že fotografování věnovala od svých 18 let všechen volný čas.

Tereza z Davle obvykle zachycuje na portrétech a aktech hlavně ženy z místa, kde zrovna žije. Proto by nyní chtěla fotit obyvatelky Krumlova. „Ale to město je takové specifické tím, že se místní ženy nerady svlékají,“ směje se. Naopak jezdí za ní modelky ze vzdálených míst a chtějí, aby je nafotila v jihočeském rybníce. „Jihočešky samotné se mi zdají trochu upjaté, ale rozhodně není nevýhoda žít tady. Naopak mi připadá, že se mi tu daří líp než v Praze,“ uzavírá.

autoři: Radim Bártů , Andrea Poláková
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.