V mládí hrál heavy metal, pak mu život změnilo setkání s klasickou kytarou a Bachem

„Sám jsem skladby nahrál a smíchal doma, závěrečné úpravy jsme dělali ve studiu v Českých Budějovicích. Album jsem vydal sám, protože už jsem věděl o možnostech, že jsou k dispozici lisovny, tiskárny, a tak jsem se do toho pustil,“ komentuje.

Radek Interholz hraje na kytaru od patnácti let. „Nejdřív písničky, pak přišla kapela. Kopírovali jsme Iron Maiden, jenže ten heavy metal mi zničil uši. Potom jsem se seznámil s Danem Táchou, a to mi změnilo život. Viděl jsem, jak někdo bezprostředně zahrál na kytaru Bacha, a věděl jsem, že to chci dělat do konce života,“ vypráví.

Začal tedy cvičit na klasickou kytaru. Nejprve to bylo náročné a zdlouhavé. „To, co dneska člověk zahraje hned, jsem musel luštit z not a trvalo to. Ale do klasické kytary jsem se zamiloval a cítil jsem, že je v ní něco hrozně silného, že ta stará hudba má něco do sebe. Věděl jsem, že to chci dělat, to byl ten hnací motor,“ komentuje Radek Interholz.

V literatuře klasické kytary je podle něj tolik ověřených skladeb, že nestačí ani na pět životů. Z nich si tedy vybírá, co bude hrát, ale občas pro svou potěchu nacvičí i něco méně obvyklého. Také má sklony ke skladatelství a vlastním úpravám.

„Když jsem začal s klasickou kytarou, koupil jsem si věž s funkcí mikrofon mix, která umožňovala nahrát na obyčejnou kazetu i více stop. Hned jsem tedy zkusil nahrát doprovod, pak přes to druhý hlas a skákal jsem z toho radostí do vzduchu. Už tehdy jsem věděl, že bych jednou chtěl natočit vlastní cédéčko a určitě propojit to rockové srdce s klasickou kytarou,“ vzpomíná.

Trvalo to sice dvacet let, ale Radek Interholz si svůj sen splnil. „Myslel jsem, že to budu mít za dva týdny hotové, že nahraji sólové věci, ale už u první skladby jsem si vzpomněl na ten mikrofon mix a napadlo mě, že bych mohl tu skladbu doplnit o další hlas. Tak jsem dokomponoval další hlas, pak třetí hlas, pak ještě doprovod. Měl jsem z toho radost, akorát jsem si tím pěkně naložil,“ prozrazuje.

Nakonec je na albu šestnáct renesančních a barokních skladeb ve vlastní úpravě Radka Interholze. „Dokomponoval jsem druhé až čtvrté hlasy, a tak jsem si s tím vyhrál. Splnil jsem si částečně i ten bigbeatový sen, protože jsem použil netradiční techniku v klasické kytaře, a to je trsátko,“ prozrazuje.

Radek Interholz také každé Vánoce s přítelkyní Martinou Málkovou složí písničku, v roce 2011 vyhráli soutěž Přines hit. Další album klasické kytary chce vydat se svým spoluhráčem a ilustrátorem knih Jindrou Čapkem.