Vyučil se elektromontérem, emigroval do Říma. Nyní je Vlastimil Kročil novým budějovickým biskupem

Vlastimil Kročil se narodil v roce 1961 na jižní Moravě, dětství prožil na předměstí Brna. Vyučil se elektromontérem a po vojenské službě nastoupil na večerní elektrotechnickou školu.

Poté chtěl vstoupit do litoměřického kněžského semináře. „Když jsem napotřetí nebyl přijat, rozhodl jsem se emigrovat do Říma,“ vypráví. Zvolil ale poměrně zvláštní cestu – přes NDR a Polsko. „V Polsku platily trochu jiné celní předpisy, které mi usnadnily cestu. Nakonec jsem si ve Varšavě koupil letenku a vydal se do Itálie,“ dodává.

Zde studoval na Papežské Lateránské univerzitě. Po sametové revoluci ale už v zahraničí zůstat nechtěl. „Byl jsem přesvědčen, že Itálie má dobře vybudované církevní struktury a daleko důležitější bude pomoci v nové fázi Československa,“ vysvětluje. Než se Vlastimil Kročil stal biskupem, působil jako kněz ve Veselí nad Lužnicí.

Jako své priority v nové funkci vyzdvihl podporu rodin, kněží a charity. „Rodina je nejzákladnější institucí, která patří ke každé zdravé společnosti. Je důležité, aby mladí lidé neměli strach vstupovat do manželství a mít děti i v současné době, která samozřejmě přináší těžkosti. Proto bych chtěl rodinu podporovat duchovně i materiálně,“ říká.

Především s rodinou podle něj souvisí také návrat dětí k výuce náboženství. „My o to samozřejmě usilujeme, máme katechetická střediska a v diecézi se snažíme vstupovat do škol a nabízet nejrůznější programy. Řekl bych ale, že je to proces, kterým ještě musíme projít, a věřím, že se situace zlepší,“ komentuje.

Nadále chce Vlastimil Kročil podporovat i Teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, i když tam zdaleka ne všichni studenti studují teologické obory.

Katoličtí biskupové nabídli před nedávnem pomoc vládě v aktuální situaci přílivu migrantů. Také českobudějovická diecéze bude podle Vlastimila Kročila připravena, aby mohla přijmout uprchlíky. „Uděláme všechno pro to, abychom jim připravili důstojný příbytek. Jsem přesvědčen, že by nám mohly pomoci živé farnosti nebo můžeme migrantům nabídnout některé nevyužívané fary. Myslím si, že podstatné je, aby se uprchlíci mohli postupně zařadit do života společnosti,“ komentuje.