Že vznikla republika, se v Budějovicích jako první dozvěděl poštovní zaměstnanec. Nechtěl tomu věřit

31. říjen 2016

Až několik dní trvalo, než se v roce 1918 všichni lidé dozvěděli, že vznikla Československá republika. „Dnes se to zdá divné, ale tehdy se šířily důležité informace o rozpadu Rakouska-Uherska několik dní. Hned 28. října, kdy byla v Praze vyhlášena republika, se to dostalo jen k obyvatelům větších měst, hlavně těch, které byly spojeny s Prahou železnicí,“ říká publicista a znalec historie Jan Ciglbauer.

Do Českých Budějovic doputovala informace 28. října 1918 po 10. hodině, a to do budovy pošty na náměstí. Telegram zachytil poštovní zaměstnanec František Miroslav Čapek. „Zprvu tomu nechtěl věřit, takže si dalšími telegramy ověřoval, jestli si z něj někdo nedělá legraci. Když pochopil, že došlo k převratu, postaral se o rychlé rozšíření informace po celém městě,“ popisuje Jan Ciglbauer.

Zanedlouho František Miroslav Čapek za přihlížení početného davu na náměstí strhl z okna pošty rakouského orla. Zachytil jej přitom fotoaparát. O deset let později dokonce napsal knihu o dění 28. října v Českých Budějovicích, kde vzpomíná, že si při odstraňování orla rozřízl prst.

V Budějovicích se samozřejmě začaly srocovat davy na náměstí a v ulicích a lidé odstraňovali další rakouské orly a nápisy. V 17 hodin byl na radnici ustanoven český národní výbor v čele s profesorem Františkem Dráhalem.

Výbor musel hned řešit kritickou situaci. Ve městě totiž sídlily poměrně silné vojenské posádky, které ale nebyly české. „Byl tady maďarský a německý pluk a hrozilo, že tihle vojáci ve městě zasáhnou silou. Posádkový velitel byl z převratu opravdu velmi rozhořčen a chtěl zasáhnout, takže se s ním muselo dlouho jednat. Naštěstí si dal říct a souhlasil, že večer 30. října všichni cizí vojáci z města odjedou,“ vysvětluje Jan Ciglbauer.

Skutečný voják Švejk je pohřbený ve Veselí nad Lužnicí

03388314.jpeg

Knihu Vojáci Švejkova pluku vydává českobudějovický publicista a historik Jan Ciglbauer. Jméno literární postavy se ale objevuje jen v názvu, dál už kniha vypráví pouze o skutečných osobách, které byly spjaty s 91. pěším plukem z Českých Budějovic.

Maďarští a němečtí vojáci byli v Budějovicích už od roku 1915. Do té doby byl domovskou posádkou 29. domobranecký pluk a především 91. pěší pluk, známý díky tomu, že zde sloužil spisovatel Jaroslav Hašek a odehrává se zde příběh dobrého vojáka Švejka. „V roce 1915 už trvala válka moc dlouho a v armádě sílily protiválečné nálady, takže rakouské velení rozhodlo, že posádky budou sídlit tam, jde je obyvatelstvo jiné národnosti než vojáci. Budějovický pluk se tak najednou ocitl v Maďarsku a Maďaři zase přišli sem,“ připomíná znalec historie.

Když na konci října 1918 cizí vojáci z Budějovic odjeli, mohla se začít formovat první dobrovolnická česká vojenská jednotka. To bylo nutné, protože na přelomu října a listopadu městem denně projížděly ještě desítky vojenských transportů s tisícovkami vojáků nejrůznějších národností. Ti byli většinou ještě ozbrojeni a nikdo nevěděl, co se může stát.

Hejtman Sagner ještě v uniformě c. a k. armády

Do první české jednotky nejprve vstupovali vojáci z budějovických lazaretů, sokolové a další dobrovolníci. Poté se začali vracet vojáci z 91. pěšího pluku. Bylo mezi nimi ještě několik těch, jejichž jména se objevují v Haškově knize.

„11. listopadu si tito vojáci demokratickým hlasováním zvolili za svého velitele hejtmana Ságnera, což je právě známá postava z Osudů dobrého vojáka Švejka. Ale zatímco Hašek ho vypodobnil spíše jako tupého rakouského důstojníka, opak byl pravdou. Byl oblíben za války obyčejnými vojáky i důstojníky pro své velitelské schopnosti i spravedlivý přístup. Také se už za Rakouska-Uherska veřejně hlásil k české národnosti,“ dodává Jan Ciglbauer.

Po vyhlášení republiky byla ještě napjatá situace v pohraničních oblastech. Bylo potřeba, aby zde nová československá armáda uklidňovala separatistické snahy německého obyvatelstva, a také musela nová republika světu ukázat, že si dokáže doma udržet pořádek a celistvost území vlastními silami.

V jihočeském pohraničí se situace přiostřila v listopadu 1918, kdy sem napochodovaly tři prapory z rakouského Lince. Jednalo se opět o vojáky bývalé rakousko-uherské armády, ale německé národnosti. Ti měli vojensky podpořit rozhodnutí německých politiků připojit pohraničí k Rakousku. Asi 1600 mužů proto obsadilo Kaplicko a Krumlovsko a proti nim museli zasáhnout čeští vojáci.

Nakonec se střílelo. Největší boj se vedl v prosinci o Kaplici. „Tam nejprve v přestrojení jeden z vojáků obhlížel situaci a během noci sem zamířily další jednotky. Vojáci se dostali vlakem na kaplické nádraží, při postupu po nich začali Němci střílet z věže kostela a z kulometu od hřbitova. Během krátkého boje byla Kaplice dobyta, Němci se dali na útěk. Několik desítek německých vojáků bylo v Kaplici zajato, na německé straně si tento boj vyžádal jednoho mrtvého a několik raněných, na české straně asi deset raněných. Ze záznamů víme dokonce to, že čeští dělostřelci toho dne vystřelili proti Kaplici 29 granátů a šrapnelů,“ vypráví Jan Ciglbauer.

Českoslovenští dělostřelci nad Krumlovem 29. prosince 1918

Pak se střílelo ještě několikrát, k hlavním střetům docházelo podél železniční tratě. „Bojovalo se v Omlenicích, ve Dvořišti, ale pak se zbytek německých vojáků rozutekl na rakouské území a tím bylo pohraničí očištěno. Poté představitelé pohraničních obcí a měst museli stvrdit věrnost republice,“ doplňuje Jan Ciglbauer.

Spustit audio

Související