Nestrašte děti paní doktorkou, říká primářka

Dodává, že dítě není zmenšenina dospělého, ale vlastní živočišný druh, a to po stránce fyzické i psychické. „Osvědčilo se mi s dítětem jednat jako s partnerem. Není to podřízený tvor, a jedná-li se s ním narovinu, jeho tempem, dítě spolupracuje a výsledky jsou daleko lepší. K malým dětem si sedám dolů, aby se mne nebály, nabádám je, aby se samy svlékly, aby samy popsaly své potíže,“ popisuje s tím, že samozřejmě záleží na věku dítěte.

V poradně jsou s dětmi i rodiče, to může vytvářet zajímavé situace. Bojí se někdy rodič víc než dítě?

Práce s rodiči a dětmi je velmi specifická. Nejvíc se bojíme neznáma, když nevíme, do čeho jdeme. Proto se snažím dítěti vysvětlit, co se bude dít. Nemyslím si, že je úplně správné říkat mu, že „to nic nebude“, že „to nebude bolet“ a potom mu píchnout injekci. V tom případě je dítě zrazené.

Další chybou je dítě strašit: „Když budeš zlobit, tak půjdeš k paní doktorce a ta ti dá injekci.“ My nejsme nepřátelé, jsme všichni na jedné lodi a potřebujeme spolupráci rodičů i dětí.

A do třetice, dítě potřebuje podporu rodiče. Ten je pro něj do určitého věku největší vzor, a pokud se sesype on, tak dítě má o to větší strach. Zažila jsem situaci, že jsme chtěli jedné holčičce odebrat krev a vždycky, když jsme přiblížili jehlu, maminka začala naříkat a plakat, dítě k sobě tisknout a holčička pak nevěděla, co se děje, a jen vnímala strach matky. Dá se tomu předejít trpělivým přístupem a vysvětlením všeho, co se bude dít a proč.

Nejhorší situace je, když rodič přijde do ordinace a začne větou: „Ten náš chlapec je strašný.“ Tím je dítě v podstatě zostuzeno a bojí se komunikovat. A my komunikaci potřebujeme.

Sdělujete dětem i závažné diagnózy?

Já se naštěstí se závažnými diagnózami moc nesetkávám. Nádory a vrozené vady patří na specializovaná pracoviště. Ale jsem zásadně toho názoru, že dětem se má sdělovat co nejvíc informací - samozřejmě těm starším, které tomu rozumějí. Vždycky se jich ptám, jestli všechno pochopily, jestli se nechtějí na něco zeptat, jestli s tím, co se děje, souhlasí. Názor dětí je velmi důležitý, ony potom mají větší důvěru.

Co vlastně řeší dětská chirurgie?

Dětská chirurgie řeší kýly, problémy s předkožkou, varlaty, pooperační stavy, bolesti břicha, žlučníkové kameny a tak dále. Do oboru dětské chirurgie patří i nádory a vrozené vady, ty ale odesíláme do specializovaných center, jako je například Fakultní nemocnice Motol nebo Fakultní Thomayerova nemocnice v Praze. A k naší každodenní ambulantní péči patří zejména úrazy hlavy, hrudníku a břicha, méně rozsáhlé popáleniny, poleptání, pořezání a podobně.