Za války cukrovka téměř vymizela, dnes zažíváme její epidemii. Žijeme totiž v nadbytku

Velkou roli přitom podle ní hraje genetika a pak také zevní vlivy a životní styl. „Zevními vlivy rozumíme to, že lidé dnes mají velmi snadný přístup k potravinám, žijí v nadbytku. Zatímco za druhé světové války u nás cukrovka téměř vymizela, dnes jí v České republice trpí celá desetina obyvatel. A co se životního stylu týče, pak nejvíce škodí obezita, nedostatek pohybu a kouření,“ dodává.

Při cukrovce dochází k nadměrnému nárůstu hladiny krevního cukru, což způsobuje ničení cév, později vážné poškození očí, srdce či nohou. Na samém počátku ale člověk sám téměř nic nepozná. „Příznaky jsou nespecifické. Máte sucho v ústech, pociťujete větší únavu, může se objevit hubnutí bez dietního režimu, u žen i mužů časté noční močení - zejména muži mají tendenci zaměňovat to za potíže s prostatou,“ popisuje lékařka.

Zvýšená hladina krevního cukru se obvykle prokáže až náhodně při vyšetření u praktického lékaře. Po čtyřicátém roce věku je vyšetření cukru z krve běžnou součástí preventivní prohlídky.

Často přichází s věkem

Diabetem můžeme onemocnět i po zánětu slinivky, často přichází také s věkem. „Slinivka a další orgány v těle přestávají pracovat tak spolehlivě jako dřív, produkce inzulinu může být narušena. Inzulin funguje jako klíč k otvírání buněčných stěn pro zpracování cukru. Jestliže je inzulinu málo, přechází cukr do krve a moči a začíná způsobovat problémy,“ vysvětluje dietní sestra Alena Sladká.

Pokud se tedy ukáže vyšší číslo obsahu cukru v krvi, měla by následovat návštěva specializovaného lékaře. „Rozebereme rodinnou anamnézu, posoudíme nadváhu - zejména nás zajímá břišní tuk, dále denní kalorický příjem, nepravidelnost v jídle,“ doplňuje diabetoložka Lenka Dohnalová.

Cukrovka prvního typu se léčí jedině inzulinem, diabetes druhého typu dietou, léky a v případě potřeby rovněž inzulinem. „Jeho aplikace už dnes může být snadná a bezbolestná, například v podobě inzulinových per. Pacient si též může měřit sám hladinu cukru v krvi glukometrem. Pro ty, kteří si aplikují inzulin minimálně třikrát denně, je hrazen pojišťovnou,“ připomíná lékařka.

„Co se diabetické diety týče, pro tu platí zásada jíst menší množství jídla, zato častěji,“ uvádí dietní sestra Alena Sladká s tím, že každý pacient se od svého lékaře dozví individuální dávkování sacharidů, které si musí hlídat.

„Obvykle se o potřebné množství sacharidů na talíři postarají jeden až dva krajíčky chleba, dva až tři plátky knedlíku, kopička rýže nebo hrst brambor. Každý pacient už to zná. Na počátku doporučujeme koupit si obyčejnou kuchyňskou váhu, po čase má každý svou dávku v oku. Jíst by se mělo šestkrát denně. Určitě je nutné začínat snídaní, následuje svačina v podobě jednoho kousku ovoce nebo zeleniny, dále oběd, k odpolední svačině doporučujeme mléčný výrobek, pak večeře a druhá večeře - třeba jedno jablko,“ popisuje dietní sestra.

Příjem ovoce by ale měl být u diabetiků pod kontrolou. „Zvlášť hroznové víno nebo švestky jsou velmi sladké, diabetik si může dovolit jen několik kuliček. Doporučujeme tedy ovoce, které je méně sladké a více zasytí: pomeranče, mandarinky, jablka,“ vysvětluje dietní sestra.

Fruktóza obsažená v ovoci patří podle ní mezi jednoduché cukry právě tak jako řepný cukr, cukr hroznový, třtinový nebo med. „Jednoduchým cukrům by se měli diabetici vyhýbat. Odnaučit se sladit čaj a kávu, pít čistou neslazenou vodu, a to ani s umělými sladidly. Není stále přesně objasněno, co náhražky cukru mohou s lidským tělem dlouhodobě dělat. Ale je jasné, že chutě na sladké občas přepadnou každého z nás, pak je dobré zaměřit se na sladidla ze stévie, což je rostlina a jde tedy o přírodní produkt,“ uzavírá dietní sestra Alena Sladká z českobudějovické nemocnice.