Antikomunistický happening v Českých Budějovicích přišlo podpořit několik desítek lidí

Happening uspořádal Institut Karla Havlíčka Borovského a zúčastnili se ho také studenti ze škol nejen z jihočeské metropole, ale také z Plzně či Písku a především zástupci Konfederace politických vězňů.

Jak Českému rozhlasu řekl Milan Hamerský, předseda pořádajícího institutu, akce měla upozornit na to, že komunisté jsou stále v důležitých funkcích a KSČM jednou z nejsilnějších stran. Výsledky trojích voleb, v nichž komunisté uspěli, proto organizátoři nakonec symbolicky pohřbili, když papír s dotčenými údaji posypali hlínou.

Političtí vězni a lidé perzekuovaní komunistickým režimem, kteří se zúčastnili včerejšího happeningu, chtějí zákaz činnosti Komunistické strany a mimo jiné i přísné potrestání Ludmily Polednové-Brožové, která přispěla výrazně ke smrti Milady Horákové. I přes její vysoký věk.

Doktor Ivan Venclík, který emigroval v roce 1968 a do republiky se vrátil v roce 1997, Českému rozhlasu řekl: "Komunisté nebrali žádné ohledy, jestli je někdo starý a nemocný. Spousta lidí zahynula v jejich lágrech a na jejich zdraví nikdo nebral ohled, klidně je nechali stát na mrazu."

Na akci vystoupila i Jaroslava Hajná z Konfederace politických vězňů a Českému rozhlasu svěřila své osobní zkušenosti: "Jsem tu vlastně za mého zemřelého manžela, který byl zavřený 14 let. Nakonec zemřel na rakovinu plic a rakovinu prostaty. Byl absolutně neléčený, což mě hrozně překvapilo, protože podle zákona z roku 1993 mají mít političtí vězni předností zdravotní a sociální péči. To ale neexistuje, odkopnou je. Všichni dělali na uranu a to je následek. Manžel na Jáchymovsku strávil 8 let, proto chci podpořit tuto manifestaci a zakázat komunistickou stranu jako zločineckou organizaci."

Předseda Instititutu Karla Havlíčka Borovského Milan Hamerský při této příležitosti zmínil i problém odposlechů: "Liberálové prostřednictvím své strany vyzvali senátory, ministra spravedlnosti a ministra vnitra, aby v rámci nové trestnosti zveřejňování odposlechů udělali nějaké kroky, tedy aby senátoři podali ústavní stížnost a ministři aby ovlivnili pravidla, za nichž se odposlechy povolují. Odposlechy jsou nadužívány, každý z nás může být odposloucháván, jak se komu zamane. Když už ale odposlechy budou o vážných skutečnostech a dostanou se k novinářům, tak by je měli zveřejňovat."