Drahé rekultivace kamenolomů nebo pískoven škodí přírodě. Poukazuje na to nejnovější studie českých vědců, mezi nimi také odborníků z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a Entomologického ústavu Akademie věd.
Opírají se o výsledky výzkumu vápencových lomů v Českém krasu, které prokázaly, že těžební prostory mohou být často útočištěm řady kriticky ohrožených a vymírajících druhů živočichů a rostlin. Většinu z nich zahubí právě nákladné rekultivace, které po těžbě následují.
Podle jednoho z autorů vědecké studie Roberta Tropka z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity je nový recept pro obnovu míst po těžbě nerostných surovin jednoduchý, ale vyžaduje trpělivost: "Je třeba klát větší důraz na přírodní procesy, to znamená samovolné zarůstání lokalit. Jsou ale třeba i určité zásahy člověka, zejména v obnově mladých stádií, které jsou pro ohrožené živočichy nejvýznamnější."
Konkrétní body se podle Tropka nedají říci paušálně, je třeba ke každé lokalitě přistupovat individuálně: "Obecně je potřeba se řídit pravidlem co největšího podílu přírodních procesů, než zásahů člověka. Je to běh na dlouhou trať a peníze se utrácení pomalu, výdělek není okamžitý, ale spíše dlouhodobější. Na to bohužel dnešní praktici tolik neslyší."
Nejdůležitější je nyní uvést poznatky vědců ohledně nevhodných rekultivací kamenolomů nebo pískoven do širší praxe. Jen tak je možné zabránit dalšímu ničení cenných stanovišť i hubení ohrožených druhů financované ze státních i soukromých zdrojů paradoxně určených k ochraně přírody.
Jiří Řehounek z ekologického občanského sdružení Calla v Českých Budějovicích k tomu uvedl: "Myslím, že s přesvědčení těžařů problém nebude. V tuto chvíli je problém spíše na straně legislativy a státu. Některé postupy v rekultivacích a jejich povolování už jsou zažité a řada úředníků je nerada mění. Způsoby ekologické obnovy by chtělo zakotvit do některých českých zákonů."
I tak by mohl v budoucnu vypadat kompromis mezi efektivním využíváním peněz v ochraně české přírody po těžbě nerostných surovin.
[
