Dlouholetý redaktor a režisér Českého rozhlasu Ludvík Mühlstein dostal medaili za zásluhy

25. říjen 2016

Medaili za zásluhy a celoživotní přínos Českým Budějovicím převzalo od primátora města pět mužů a jedna žena. Ocenění si odnesli třeba fotbalista Karel Poborský, teolog Karel Skalický nebo zakladatel 1. Centra zdravotně postižených jižních Čech Jiří Smékal.

Medaili získal i Jaroslav Sedlák z Jihočeské záchranné brigády kynologů a redaktor, reportér a režisér Českého rozhlasu České Budějovice Ludvík Mühlstein.

Město ocenilo Alenu Popperovou, která se dlouhá léta setkává s českými i německými studenty, aby jim přiblížila nelehký život židovských rodin za války. „Zavřeli tatínka, takže jsme pak žili pořád ve strachu. Vždycky když někdo zaklepal, báli jsme se, že už jdou pro nás. Maminku pak zatkli tři dny před Štědrým dnem v roce 1944,“ vzpomněla na osud své rodiny. Zásluhou Aleny Popperové vznikla i hra o osudu židů za války Archa naděje, kterou uvedlo Jihočeské divadlo.

Ludvík Mühlstein
Významný redaktor, reportér, režisér, publicista, spisovatel nebo také vedoucí dětského rozhlasového souboru Českého rozhlasu v Českých Budějovicích. Do rozhlasu vstoupil na jaře roku 1951 a zůstal mu věrný po celý život. Pracoval v literární redakci, zažil shon ve sportovní rubrice, ale přednost dal režii. V roce 1956 založil s panem Otakarem Bílkem dětský dramatický rozhlasový soubor, který vedl 40 let, a dosáhl mnoha úspěchů. Seznamoval posluchače se slovenskými a zahraničními básníky a literáty, rád vzpomíná na natáčení cyklu pořadů o Emě Destinnové. Jako člen České ornitologické společnosti často spolupracoval s pražskou redakcí vědy a techniky pro mládež. Pro českobudějovickou fonotéku po dlouhých třicet let pořizoval nahrávky ptačích hlasů a o své vášni k přírodě napsal několik knih. Pracovní poměr v rozhlase ukončil 31. prosince 1993, ale nadále působí jako externí spolupracovník. V roce 1996 přijal od Vlastimila Ježka Cenu generálního ředitele ČRo za mimořádný dlouhodobý přínos pro Český rozhlas.

Karel Poborský
Bývalý profesionální fotbalový záložník a reprezentant České republiky zahájil svou profesionální kariéru v černobílém dresu Dynama, kde podával výborné výkony a získal si mnoho fanoušků. Jeho klubová kariéra zahrnuje nejen české kluby, jako SK Dynamo České Budějovice, FK Viktoria Žižkov, SK Slavia Praha nebo AC Sparta Praha, ale také zahraniční, jako Manchester United, Benfica Lisabon a Lazio Řím. V květnu 2002 se vrátil ze zahraničí a přešel do AC Sparta Praha, v roce 2005 pak do druholigových Českých Budějovic, do klubu, jehož byl spolumajitelem a v němž začínal. Se svou klubovou kariérou se rozloučil 28. května 2007 po třech vítězstvích v České fotbalové lize a po jednom v anglické Premier League. Za české reprezentační A-mužstvo debutoval 23. února 1994 a zúčastnil se celkem tří ME a jednoho MS. V březnu 2007 se oficiálně rozloučil s českou reprezentací, celkem odehrál 118 utkání s bilancí 71 výher, 23 remíz, 24 proher a 8 gólů. Jako první český reprezentant překonal hranici 100 reprezentačních zápasů. Od roku 2006 je předsedou představenstva fotbalového klubu SK Dynamo České Budějovice.

Alena Popperová
Čtyřiaosmdesátileté rodačce z Prahy se České Budějovice staly životním osudem. Vyrostla tady, vystudovala zdravotnickou školu, pracovala ve zdejší nemocnici a žije tady dodnes. Její otec, židovský advokát Viktor Metzl, zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře, maminka se z malé pevnosti v Terezíně vrátila po válce. Paní Alena nyní vypráví ve školách o nelehké době židovského dítěte za války. Předávat poselství o lidské zlobě a jejích následcích je velmi důležité. Studenti zaujatě poslouchají výpověď o tom, jak hrozná doba to byla, a dost možná si uvědomí, jaké mají štěstí, že nic podobného nepoznali. Alena Popperová je babičkou pěti vnoučat, má už i čtyři pravnoučata, ale je také babičkou pro německé studenty, kteří jezdí do Budějovic v rámci projektu Živá paměť. Povídá si s nimi a nepřipouští si, že to byli jejich dědové a pradědové, kteří uvěřili Hitlerovi, protože i když ji život vůbec nešetřil, neumí nenávidět ani závidět. Její zásluhou vznikla hra Archa naděje, kterou uvedlo Jihočeské divadlo. Vzpomínky svého druhého muže Bedřicha na uprchlickou cestu na lodi Patria do Izraele si totiž zapisovala a poté poskytla režisérce. V dokumentu s názvem Po stopách minulosti zachytil její život vnuk Ondřej Bezouška.

Město ocenilo Alenu Popperovou, která se dlouhá léta setkává s českými i německými studenty, aby jim přiblížila nelehký život židovských rodin za války

Jaroslav Sedlák
Aktivně působil v Jihočeské záchranné brigádě kynologů od jejího založení v roce 1972 až do začátku roku 2016. Mnoho let zastával také funkci hlavního výcvikáře Svazu záchranných brigád ČR (SZBK ČR), kterou ukončil letos v dubnu. Právě pod jeho vedením získali čeští záchranáři v mezinárodním měřítku kredit těch nejlepších, což dokazují i zlaté medaile z mnoha mistrovství světa. Jako vedoucí pohotovostní jednotky se účastnil záchranných prací v zahraničí, a to nejen v Evropě, ale například i v Indii, Turecku nebo Thajsku. Za nejdůležitější považuje účinnou spolupráci s policií, armádou a hasičskými sbory při pátrání po obětech trestných činů a pohřešovaných osobách. K největším osobním úspěchům pak řadí prosazení kynologů do společných pátracích týmů, protože jejich role je mnohdy při záchraně lidského života naprosto klíčová. Doposud získal více než dvacet významných a prestižních titulů. V současnosti se zabývá zkoumáním možností pro zjišťování nemocí včel pomocí psího čichu.

Karel Skalický
Český římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog a aktivní účastník exilového boje proti komunistické totalitě. Po studiu na Vysoké škole zemědělské se rozhodl pro kněžství, ale v totalitním státě neviděl možnost svobodného studia teologie, takže v roce 1956 zvolil riskantní útěk za hranice přes Freistadt do Říma. Karel Skalický získal v Římě doktorát z filozofie a teologie a přijal kněžské svěcení. Stál u zrodu České křesťanské akademie a od roku 1967 redigoval v Itálii časopis Studie, kde velký prostor poskytoval dokumentům Charty 77. Do listopadu 1989 byl jednou z nejvýraznějších osobností českého katolického exilu. Mezi lety 1970 – 1979 pracoval jako duchovní správce českých uprchlíků v Itálii. Věnoval se také učitelství, roku 1979 v Zambii, roku 1982 pak v Ekvádoru, Guatemale a Portoriku. V polovině devadesátých let se rozhodl pro návrat do vlasti. Opustil prestižní postavení uznávaného profesora v Římě a začal pracovat na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Tři roky byl jejím děkanem, nyní zde vyučuje. V roce 2006 mu byl prezidentem propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv.

Jiří Smékal
Ředitel a zakladatel 1. Centra zdravotně postižených jižních Čech, z. s., kterému se podařilo vybudovat nejdříve malou bezbariérovou tělocvičnu, v roce 2005 pak dokončit bezbariérovou sportovní halu, kde klienti provozují rekreační, rehabilitační, kondiční a vrcholové aktivity na všech úrovních. Centrum vzniklo v roce 1993 v Českých Budějovicích ve spolupráci s Českým červeným křížem a zabývá se sociálními, kulturními a sportovními aktivitami pro osoby se zdravotním postižením a pacienty při rekonvalescenci po vážných zraněních a onemocněních. Jiří Smékal je juniorským a seniorským Mistrem ČSSR v řecko-římském zápase jednotlivců a své sportovní zkušenosti předává mladým lidem s handicapem. Pod jeho vedením vyrůstají čeští, evropští a světoví rekordmani. Každodenní náplní Centra je zajištění pestré nabídky sociálních služeb a vyžití dětí, mládeže a dospělých se zdravotním postižením s důrazem na integraci do společnosti. Další jeho činností je spolupráce s lékaři, Kontem Bariéry, sociálním odborem magistrátu města nebo umožňování praktické výuky studentům zdravotních škol.

autor: Romana Lehmannová
Spustit audio