Hyalitové sklo vyráběly lesní sklárny na Novohradsku. Dnes už by to stejně nikdo nedokázal

„Hyalit je sklo v barvě černé, nebo v barvě červeného pečetního vosku a jeho vynálezcem, nebo chcete-li znovuobjevitelem, je Jiří August Buquoy,“ vysvětluje kastelán hradu v Nových Hradech Jan Smolík.

Podle něj Jiří August Buquoy patřil mezi největší evropské vzdělance první poloviny 19. století. Tento šlechtic se věnoval ekonomii, byl spisovatelem, vědcem, národohospodářem, podnikatelem, filozofem a vynálezcem. „Měl i několik čestných doktorátů, dokonce se na sklonku svého života zapletl do politiky v roce 1848 a zasloužil si za to domácí vězení, nicméně hyalit je jeho vynález,“ dodává kastelán.

Hyalitové sklo ze sklářských hutí na Novohradsku si získalo velkou oblibu v měšťanských i šlechtických domácnostech. Oba typy, červený i černý hyalit, byly zpočátku zdobeny brusem.

„Traduje se, že manželka Jiřího Augusta přišla s nápadem zdobit černý hyalit tehdy moderními orientálními a čínskými motivy. Vyráběly se výrobky, které vypadaly jako přivezené z Číny. Čínské výrobky u nás tehdy byly strašně drahé, a díky tomu šel hyalit skvěle na odbyt,“ říká Jan Smolík.

Zájem o hyalitové sklo trval několik desetiletí až do poloviny 19. století, kdy jeho výroba začala trochu upadat. Znovu šel pak krátce hyalit na odbyt ještě v 80. letech 19. století.

I když se hyalit vyráběl ve velmi primitivních podmínkách lesních sklářských hutí, technologie výroby byla velice náročná. „Traduje se, že si zasvěcení vzali recept na výrobu s sebou do hrobu. Pravda je, že recept je dochován v literatuře, nicméně ta technologie je natolik složitá, že v těch podmínkách primitivních sklářských hutí by to dnes nikdo vyrobit nedokázal,“ vypráví Jan Smolík.

S historií sklářství na Novohradsku se můžete seznámit v druhém poschodí hradní věže v Nových Hradech. Uvidíte tu i unikátní černé a červené neprůhledné hyalitové sklo.