Kolony historických vozidel budí pozornost, někteří motoristé jim ale spílají

„Já si spanilou jízdu užívám docela často, protože jsem přítelkyně předsedy klubu,“ říká Lucie Brabcová v oblečení ze 60. let, která se svým přítelem často usedá do Felicie. „Je to úžasné svezení, ten vítr ve vlasech a tak,“ dodává s úsměvem.

Kromě individuálních vyjížděk se majitelé historických vozidel vydávají na společné srazy. Veteran car club Strakonice uspořádal jeho jubilejní desátý ročník. „Náš sraz se pořádá každý rok ve Volyni a má pokaždé jinou trasu. Vždycky se zaměříme na nějaký cílový bod, kam jedeme a kde máme dvouhodinovou zastávku. Vybíráme zajímavá místa, kam se vejde 200 vozidel,“ upřesňuje místopředseda klubu Václav Kout.

Letos řidiči se svými historickými vozy zamířili do Předslavic, kde se nedávno otevřeno muzeum věnované venkovskému životu. Nechybí v něm ani zmínka o vozidlech.

Nebezpečí pro veterány může znamenat netrpělivý motorista, ale může číhat i pod kapotou. „Po cestě se ke mně dostala informace, že jedno vozidlo hořelo. Tak jsem jel zpomalit kolonu, abychom se seskupili, ale mezitím to zdárně uhasili a pokračovalo se dál,“ líčí předseda Veteran car clubu Strakonice Milan Machník.

Bohužel ne všichni řidiči podle něj reagují na veterány kladně. „Někteří neakceptují, že jede kolona pomaleji. Já se snažím jim dávat najevo, aby nás třeba pustili, upravili svojí jízdu, ale někteří na to nereagují, i nás ohrožují. Mě to mrzí, že není žádná úcta ke starým vozidlům,“ popisuje
Milan Machník.

V koloně Veteran car clubu jezdí také auto komunistické Veřejné bezpečnosti. I dnes prý občas někoho zmate, hlavně když pustí majáky. „Když odněkud jedeme, zdravíme i normální policisty a je to v pohodě,“ vypráví majitel vozu Václav Karas. „Občas za námi někdo jede, najednou přibrzdívá, ve vesnicích zvlášť, pořád to v lidech je,“ doplňuje.