Pokud máte dluhy, vyhněte se agenturám, jenom na vás parazitují, varuje soudce

13. listopad 2015 13:45

Zdeněk Strnad, místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích, rozhoduje ve věci insolvencí a stále častěji se setkává s lidmi, kteří chtějí na dlužnících jen vydělat. „Agentury si udělaly z institutu oddlužení jen vlastní byznys. Prostě parazitují na nepříznivé životní situaci druhých. Dlužníky obírají o jejich poslední prostředky,“ připomíná.

Jak časté jsou případy, kdy takzvaná oddlužovací agentura dlužníkům špatně radí nebo jim dává mylné informace?
Setkáváme se s tím stále častěji. Opakovaně jako soudy upozorňujeme na to, že se v insolvencích objevují společnosti či osoby, které v nich vidí pouze příležitost, jak snadno vydělat velké peníze na úkor jednotlivých dlužníků. Tyto takzvané oddlužovací agentury se většinou objeví na začátku insolvenčního řízení, kdy dlužníkům pomáhají s přípravou a sepisováním návrhu na povolení oddlužení – tedy jinými slovy s takzvaným osobním bankrotem.

A v čem tedy konkrétně radí dlužníkům špatně či nevýhodně?
Problém je v tom, že jejich rady jsou vesměs neprofesionální, nekvalitní a pro dlužníky bezcenné. Nezřídka dlužníky instruují dokonce i k zamlčování podstatných skutečností před soudem, nepřiznat majetek, zatajit nedávné převody majetku nebo neuvádět všechny své závazky. Ty agentury dlužníky neupozorní, že o své nemovitosti mohou – dokonce i v případě osobního bankrotu - také přijít. Zvlášť jedná-li se o majetek zajištěný například bance. V oddlužení prostě nelze počítat pouze s onou magickou hranicí 30 procent uspokojení nezajištěných pohledávek, kterou dnes zná už každý dlužník. Těch nedostatků je ale celá řada. A to je špatně! Odporuje to zákonu. Co je přitom nejhorší, je fakt, že tyto agentury nenesou vůbec žádnou odpovědnost. Každý advokát, každý notář, každý insolvenční správce musí být dnes ze zákona pojištěn proti odpovědnosti za škodu způsobenou při své činnosti. Oddlužovací agentury takovou povinnost nemají.

Proč je stát ve vztahu k těmto „oddlužovacím agenturám“, jak o nich hovoříte, tak benevolentní?
O žádné benevolenci nemůže být, s dovolením, ani řeč. Tyhle subjekty tady nemají vůbec co dělat. Oni nemají zájem dlužníkům pomáhat. Udělaly si z institutu oddlužení jen vlastní byznys. Prostě parazitují na nepříznivé životní situaci druhých. Dlužníky obírají o jejich poslední prostředky. Poskytují své služby často bez odpovídajícího vzdělání a zřejmě i „načerno“. Navíc řada z nich je sama v insolvenci. I stát tím přichází o značné příjmy.
Jejich vynalézavost nezná mezí. Setkali jsme se i s tím, že „oddlužovací agentura“ byla založena podle anglického práva v Londýně, kde má sídlo, ale kontaktní údaje na razítku směřují do Českých Budějovic.
Mrzí mě, že vedlejším efektem jejich činnosti je navíc často i diskreditace insolvence, znevažování soudu i justice. V případě neúspěchu, kterým většina jejich rad končí – to znamená na majetek dlužníka je prohlášen konkurz namísto slibovaného oddlužení – hledají viníky ve spolčení insolvenčního správce a soudce. Jedná se navíc i o jeden z rozšířených mýtů o tom, že soudce si vybírá svého insolvenčního správce. Že zde existují jakési „osvědčené“ dvojice: insolvenční soudce – insolvenční správce. To je ale nesmysl! Rád bych na tomto místě zdůraznil, že již od roku 2008 si soudce insolvenčního správce sám nevybírá. Tato kompetence je výhradně v rukou předsedů krajských soudů. Od roku 2014 dokonce insolvenčního správce vybírá - ze seznamu vedeného Ministerstvem spravedlnosti – pouze počítač.

Jak nákladné jsou služby oddlužovacích agentur pro dlužníky?
Strašně. Není neobvyklé, že dlužníci jim zaplatí za zpracování insolvenčního návrhu i třicet, čtyřicet tisíc korun. Ale máme u našeho soudu i „rekord“ - 52 tisíc korun!
Zjistili jsme, že orientační průměrná cena za jeden návrh činí asi devět tisíc korun. Náklady dlužníků na tyto „pomocníky“ tak jen v působnosti našeho soudu představují ročně částku kolem devatenácti milionů korun. V rámci České republiky se pak jedná o stovky milionů korun.
Penězi to ale nekončí. Dlužníci jim často – zřejmě v tísni – podepisují směnky na vysoké sumy, slibují splátky po skončení oddlužení, zastavují jim své nemovitosti. Za vrchol hyenismu pak považuji, když od dlužníků – kteří již nemají na úhradu ani minimální splátky – berou tzv. do zástavy rodinné cennosti či předměty osobní potřeby. Dělá to na mě dojem, že „šmejdi“ od hrnců a vysavačů přešli k insolvencím.

Je snaha tuto situaci, kterou zde popisujete, nějak řešit?
Jsem rád, že Ministerstvo spravedlnosti si tento problém uvědomuje. Do vlády již v létě předložilo novelu insolvenčního zákona, která má zamezit obchodu s insolvencemi. Předpokládá totiž, že od 1. července příštího roku bude moci návrh na povolení oddlužení za dlužníka sepsat a podat pouze advokát, notář nebo insolvenční správce a také ministerstvem akreditovaná, odborně zdatná, veřejně prospěšná společnost – tedy občanská poradna, která bude i nadále moci návrhy zpracovávat zdarma. V případě těch advokátů, notářů a insolvenčních správců bude cena za tyto služby zákonem regulovaná v maximální výši pět tisíc korun, resp. sedm a půl tisíce v případě manželů. A novela přinese i další pojistku proti dalšímu zadlužování dlužníků. Ti už totiž nebudou muset za zpracování návrhu přímo nic platit. Částka bude zpracovatelům návrhů na povolení oddlužení (advokátům, notářům, insolvenčním správcům) uhrazena z prvních splátek až v rámci oddlužení. Doufám, že návrh najde pochopení i mezi poslanci a bude v nejbližší době schválen. Bylo by to jistě v zájmu dobré insolvence i poctivých dlužníků.

A co radit dlužníkům do té doby. Kam se mají obrátit pro radu?
Ať se, v každém případě, vyhnou „oddlužovací agentuře“. Je to v jejich zájmu. Každý se dnes může obrátit na advokáta nebo insolvenčního správce. Není asi ideální, abych zde doporučoval jejich služby, ale v obecné rovině upozorňuji pouze na to, že ceny za jejich služby zdaleka nedosahují částek inkasovaných „oddlužovacími agenturami“.
Dlužníci mají také samozřejmě možnost obrátit se na některou z občanských poraden. Své služby poskytují zdarma a v insolvencích se výborně orientují. Dobré zkušenosti jsou například s Poradnou při finanční tísni, o.p.s nebo u nás v rámci Jižních Čech s Jihočeskou rozvojovou, o.p.s.
Rád bych zde závěrem zmínil i projekt, ke kterému jsme se po zkušenostech s „oddlužovacími agenturami“ odhodlali u nás v Jižních Čechách. V dohodě s krajským úřadem, Probační a mediační službou České republiky, Českou advokátní komorou a Spolkem insolvenčních správců otevíráme od ledna příštího roku v prostorách Probační a mediační služby v Českých Budějovicích první Bezplatnou insolvenční poradnu, která by měla poskytovat profesionální služby všem, kteří se na ní s žádostí o pomoc obrátí. Doufám, že jich bude co nejvíc.

autor: pfr
Spustit audio