Srdce prvního obyvatele Budějovic, kterého zatklo gestapo, pohřbili ve Zdíkovci

Nepomohlo mu přeložení do Budějovic. Vypátrali ho a odvlekli do koncentračního tábora. Těch František Koranda poznal za války několik. Osvobození se dočkal v Dachau. Domů se ale už vrátilo jenom jeho srdce.

Na pomníku na hřbitově ve Zdíkovci jsou verše o hrdinovi, který pro vlast žil a pro vlast zemřel. „Právě František Koranda byl prvním člověkem, kterého gestapo zatklo, když obsadili České Budějovice. To psali v novinách a já jsem si vzpomněl, že nějaký strážmistr Koranda je pohřben ve Zdíkovci, tak jsem šel pátrat do archivu,“ vzpomíná amatérský historik Jaroslav Pulkrábek.

Celou válku nacisté vláčeli Františka Korandu po koncentračních táborech. Osvobození se dočkal v Dachau, ale byl těžce nemocný. „Měl tyfus, zápal plic, pokřivenou páteř. Oni ho chtěli vězeňští lékaři operovat, ale Němci při útěku odvezli veškerý zdravotnický materiál. Takže 2. května 1945 zemřel,“ říká Jaroslav Pulkrábek.

František Koranda si přál být pohřben ve Zdíkovci, odkud pocházela jeho manželka. „Protože to ale z různých hygienických důvodů nebylo možné, tak sem převezli jen jeho srdce. Je to zaznamenáno v pamětní knize Zdíkovce, kde je krátký textík o tom, že za velké účasti lidu zde bylo jeho srdce pochováno,“ připomíná amatérský historik. Se záznamy o podobných událostech se podle svých slov jinde příliš nesetkává.

Zachovaly se také vzpomínky spoluvězňů z koncentračního tábora Dachau. Díky nim jsou známá i poslední slova Františka Korandy. Zaznamenal je spoluvězeň Jan Valdauf: „Lituji, že nemohu s tebou domů. Já vím, že umřu. Nesměj se tomu, Jendo, ale myslím to vážně. Sděl mojí milované Andulce, co všechno jsem zkusil a ať mě odpustí vše, ublížil jsem jí.“

Hrob Františka Korandy ve Zdíkovci|foto: Václav Malina