Třeboňská radnice diskriminovala nevidomého muže, rozhodl soud

Karel Lukáš trpí ve vlhkém domě svých rodičů na vesnici kvůli vrozené poruše imunity častými infekcemi dýchacích cest. V roce 2013 se proto rozhodl přestěhovat do bytu v Třeboni.

Město hledalo nájemce obálkovou metodou. Hlavní kritériem tak byla nabízená cena. „Jedna paní dala 55 korun za metr čtvereční, my jsme nabízeli 81 korun za metr čtvereční,“ říká Karel Lukáš starší.

„Město Třeboň vyhlásilo výběrové řízení na nájem bytu s tím, že jediným kritériem byla nejvyšší cena. Přišly dvě nabídky. Klient nabídl nejvyšší cenu a nepožadoval žádné speciální úpravy, žádné úlevy. Byl připraven si ten byt pronajmout tak, jak je. Nicméně město jeho nabídku nepřijalo,“ vysvětluje advokát poškozeného Petr Veselý, v čem diskriminace spočívala.

Byt byl ale podle mluvčí Třeboně Jitky Bednářové problematický. „Byly tam dřevěné žebříkové schody. Když se pak řešilo, jestli pronájem dostanou oni nebo jiná paní zájemkyně, tak se přihlédlo k tomu, že on by tam měl asi celkem složitou orientaci,“ uvádí.

S tím ale nesouhlasí Karlova matka Věra. Nevidomý Karel Lukáš podle ní zvládá pohyb bez problémů. „Jsou to schůdky a on po schodech chodí normálně,“ podotýká.

Odškodnění získal, byt ale ne

Lukášovi se se svým problémem obrátili na ombudsmanku i soud, který jim dal za pravdu. „Omluva byla zveřejněna v deníku a na webových stránkách města. Zároveň město zaplatilo dotyčnému finanční satisfakci ve výši 50 tisíc korun,“ uvádí Jitka Bednářová.

Přidělit Karlu Lukášovi náhradní byt ale soud městu Třeboň nenařídil. Zůstává tak dál s rodiči v rodinném domě v nedalekém Klikově. „Pro něj by to opravdu bylo ve městě lepší. Na vesnici, co tam potom sám? Musel by tam topit dřívím,“ říká jeho matka.

„Nevím, kdo by mi s tím pomáhal, až rodiče nebudou,“ uzavírá Karel Lukáš. I proto dál sleduje nabídku volných bytů ve městě.

Muže se zastala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. Ombudsmanka zároveň upozorňuje, že lidé antidiskriminační žaloby nevyužívají dostatečně. „Zjistili jsme, že jen 11 procent z těch, kteří se nějakým způsobem cítí diskriminováni, se pak rozhodnou pro nějaký další postup. To je téměř každý desátý. Nejčastěji je to v oblasti práce a zaměstnávání,“ upřesňuje.

„Za posledních pět let bylo antidiskriminačních žalob něco přes 50 v České republice. A jenom šest jich bylo úspěšných,“ doplňuje.