V 76 letech se věnuje řemeslu klempíře, závodí na lyžích a vytváří měděné reliéfy

Je vyučený v oboru stavební klempířství. Do učení nastoupil v roce 1955 a od roku 1958 se sám živí. „V sedmnácti letech jsem byl vyučený a podporoval jsem matku. Dnes mi vadí, že jsou lidé závislí na rodičích,“ říká.

Řemeslu se stále věnuje naplno a pracuje ve výškách. „Ani mi to nepřijde, já se pořád cítím, jako když mi bylo čtyřicet. Nepociťuji, že bych nemohl fyzicky,“ komentuje.

Na kapličce v Dolním Kožlí opravil nejen věž. „Bylo potřeba to udělat celé. Musím to oplechovat, ale když se plechuje, tak se musí dát všechno nové. Nemůžu položit na staré věci měděné plechy. Tu špičku jsem dělal čtyřicet hodin, celé to bylo hotové za tři nebo čtyři dny. Ale já dělám do osmi hodin,“ dodává.

Se sundáváním tašek mu pomáhal syn Pavel. Podle něj jeho otec při práci nic neošidí. „Ten prostě nic nepovolí. S tátou se dělá dobře, ale musí být všechno tak, jak má být. Pořád mě umí hodně naučit,“ říká a přiznává, že jej otec vedl mě pevnou rukou: „Jednou vysvětlil, podruhé ukázal a potřetí přilétla facka.“

V zimě se Vladimír Kotrc klempířskému řemeslu nevěnuje. „V létě dělám na plné pecky, tak si v zimě odpočinu a hlavně lyžuji. To nejde dohromady - trénovat, jezdit na závody a ještě dělat na střeše,“ vysvětluje. Letos se chystá s běžkami na závody do Rakouska, Německa i do Itálie. Padesátikilometrové běhy v sobotu i v neděli pro něj nejsou žádný problém.

Když má navíc mezi tréninky čas, projevují se jeho umělecké sklony. Vytváří totiž reliéfy z měděných plechů. Často ho inspiruje krajina, kterou vidí při běhu na lyžích.