Co nejvíce kdy proslavilo jižní Čechy. Samozřejmě města jako například Český Krumlov, České Budějovice, Jindřichův Hradec, Třeboň, Tábor, Písek a další. I v souvislosti s řadou šlechtických rodů. Ale co k našemu kraji už několik set let neodmyslitelně patří, jsou rybníky a rybníkářská tradice.
Seriál připravili redaktor Martin Hlaváček s třeboňským archivářem Václavem Ramešem.
1. V úvodní části se alespoň stručně zaměříme obecně na vývoj rybníkářství a chovu ryb. A to nejen u nás. Dozvíte se o té nejstarší rybníkářské historii, zmíníme, že mezi nejstarší rybníky u nás patří rybníky Bošilec a Dvořiště, ale také si všimneme nehodné chasy rybníkářské. Kde tedy můžeme vysledovat úplné začátky budování různých nádrží a posléze i chovu ryb?
2. Druhá část se vrací ke šlechtici, který měl jako jeden z prvních velký vliv na rozvoj rybníků a rybníkářství u nás - Vilémovi z Pernštejna, který se významně zapsal do historie českého rybníkářství. A to nejenom v jižních Čechách, ale zejména na Pardubicku.
3. V minulém dílu autoři hovořili o vladaři Vilému z Pernštejna Dále zmínili osobu Jana Dubravia, kterého bychom mohli charakterizovat jako vůbec prvního rybníkářského odborníka a člověka, jehož rybníkářské myšlenky přetrvaly až do dneška. Také byla řeč o tom, které jihočeské rybníky jsou pravděpodobně nejstarší. Ale zároveň jsme naznačili, že zdaleka ne všechno, co se týká jihočeské rybářské historie lze doložit.
4. V předcházejících dílech padla zmínka o rybnících Dvořiště a Bošilec, pravděpodobně nejstarších jihočeských rybnících, i když nelze už dohledat přesné datum jejich vzniku. Jejich stáří je sice úctyhodné, nicméně o nich díky listinám z třeboňského archivu můžeme říci hodně zajímavého. A právě u těchto dvou rybníků začíná čtvrtý díl.
5. V pátém dílu seriálu se už dostáváme do období budování rybníků jedním z největších rybníkářů Štěpánkem Netolickým. V polovině 14. století začali postupně získávat třeboňské panství Rožmberkové, kteří ho scelili a pro celou oblast nastává jeho nejslavnější doba doprovázená i rozvojem rybníkářství. Na přelomu 14. a 15. století bylo zakládání rybníků tak rozšířené a výhodné, že přibývají i záznamy, které se jim věnují. V první polovině 15. století však přichází stagnace vlivem neblahého působení husitských válek. Klid přinesla až vláda Jiřího z Poděbrad, ale časy podobné době Karla IV. nastaly až za Jagellonců. Díky tomu začala třeboňská rybniční soustava nabývat zřetelných hranic, i když tehdejší krajina měla ještě daleko k té, kterou známe dnes.
6. V minulém dílu jsme nejvíce času věnovali rybníkáři Štěpánku Netolickému, stavbě rybníků Starý a Nový Koclířov, Ruda, Jamský, ale také o rybníku Velký Tisý. Jeho rybníkářské schopnosti byly opravdu geniální. Je známo, že v třeboňském archivu se nalézá mnoho dokladů o tom, že už v roce 1506 navrhl obdivuhodně fungující rybniční systém a ten je zde doposud. A v čem spočívala tato dokonalost?
7. V předcházejících dílech autoři seriálu mluvili o Štěpánku Netolickém a slíbili, že o jednom z jeho nejvýznamnějších děl budou mluvit samostatně. Vyvrcholením Štěpánkova umu je totiž bezpochyby stavba Zlaté stoky. Celkem je na Zlatou stoku napojeno 57 rybníků, to je asi 2700 ha rybničních ploch. Vodní kanál je dlouhý 45,2 km, 2 až 4 m široký a 1 až 1,5 m hluboký. Maximální průtok dosahuje 2,5 m3/s při nepatrném sklonu 0,4 promile. A je to takové dílo, nad kterým mnozí kroutí hlavou.
8. I tentokrát bude pokračovat povídání o Zlaté stoce a jejím staviteli Štěpánku Netolickém. Zlatá stoka nevznikala nijak samostatně, ale jak jste už mohli slyšet, v rámci celého komplexního návrhu Štěpánkovy rybniční soustavy. Štěpánek tak několikrát musel pozměnit i trasu Zlaté stoky. Jak se tedy dotvářela třeboňská rybniční soustava v době budování Zlaté stoky?
9. V devátém pokračování seriálu bude řeč o dalším významném jihočeském rybníkáři - Mikuláši Ruthardu z Malešova. Když by vám někdo položil otázku, které znáte nejvýznamnější jihočeské rybníkáře, asi byste hned jmenovali dva - Štěpánka Netolického a Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. Ale mezi ty významné patřil i právě Mikuláš Ruthard z Malešova, stavitel například Staňkovského rybníka. Ale než si o něm autoři začnou povídat, vrátil se ještě Václav Rameš k Štěpánku Netolickému, protože oba rybníkáři mají hodně společného.
10. Hlavním tématem desátého dílu bude nejznámější dílo rybníkáře Mikuláše Rutharda z Malešova, a to Staňkovský rybník.
11. V minulém dílu seriálu se autoři už téměř rozloučili s významným jihočeským rybníkářem Mikuláše Rutardem z Malešova. Vilém z Rožmberka si všiml talentu Rutarda a že by se mu mohl na třeboňském panství hodit. Jak to vůbec v této době na Třeboňsku vypadalo?
12. Štěpánek Netolický byl také velmi známý a zanechal za sebou dílo skutečně impozantní. Mikuláš Ruthard z Malešova nezůstal nijak pozadu, ale Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan je prostě jenom jeden. Zmínili jsme se o něm již ve vyprávěních právě o Mikuláši Rutardovi z Malešova. Nebyla to zmínka pro Krčína příliš lichotivá. Jak bychom ho mohli uvést? A je to, co jsme si o něm říkali pro něho charakteristické?
13. Minule jsme si začali povídat asi o nejznámějším rybníkáři Jakubu Krčínovi z Jelčan a Sedlčan. Do rožmberských služeb nastoupil v roce 1561 (od roku 1559 byl v Borovanech) a o rok později (1562) se již stal purkrabím v Českém Krumlově. V roce 1569 byl ve věku 34 let jmenován regentem všech rožmberských panství. Horlivě usiloval o zvýšení výnosu rožmberského hospodářství, stavěl dvory, pivovary, ovčíny a rybníky. Pokud záměrně pomineme jeho hospodářské aktivity, soustředil se především na rozšiřování hospodářství rybničního. A to nás tentokrát bude především zajímat.
14. I tentokrát se budeme znovu věnovat Jakubu Krčínovi z Jelčan a Sedlčan, respektive jeho dílu. Minule byla řeč o rybníku Svět, který bezesporu patří ke skutečným rybničním klenotům. Protože práce s tímto rybníkem byla natolik svízelná a komplikovaná, pojmenoval jej nejprve Nevděkem a teprve v roce 1579 mu dal jméno Svět. Bezesporu patří k vrcholům Krčínova stavitelského umu. Rybník je technicky dokonalý a bezpečný. Sice jednou praskl. Bylo to při povodni v roce 1890, ale to před tím praskly všechny rybníky nad ním ležící. Především jej tak říkajíc dorazil Spolský. A právě povídáním o tomto rybníku začíná další díl seriálu.
15. Minule si povídali Martin Hlaváček s archivářem Václavem Ramešem o díle Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan a slíbili, že příště bude řeč o největším českém rybníku ležícím na Lužnici - Rožmberku. Jakub Krčín se v roce 1584 rozhodl, že postaví pod Třeboní velký rybník. Mělo to být něco ohromujícího, něco, co doposud nikdo v jižních Čechách nedokázal. Dokonce sám napsal: "Zřídím rybník k oslavě jména rožmberského tak veliký, aby mu v celém království českém nebylo rovno." Dnes dosahuje Rožmberk katastrální výměry 700 hektarů, vodní je necelých 500 hektarů.
16. Minule jsme si povídali o největším díle Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan - o rybníku Rožmberk. A slíbili jsme vám, že dnes začneme u informace, že rozloha Rožmberka byla kdysi daleko větší, než dnešních 490 hektarů vodní plochy.
17. Minulým dílem jsme uzavřeli slavnou kapitolu starého českého rybníkářství. V díle Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan vyvrcholil stavební vývoj. Ale měly přijít horší časy. Vymřel rod pánů z Rožmberka, který tyto práce financoval a přiblížila se třicetiletá válka. A v tomto období pokračuje povídání Martina Hlaváčka s archivářem Václavem Ramešem.
18. Období třicetileté války znamenalo pohromu pro české rybníkářství, protože mnoho rybníku bylo zrušeno. Ale pak přišla doba vlády Schwarzenberků, kteří se zasloužili o obnovu jihočeského rybníkářství. A v závěru minulého dílu jsme zmínili jméno dalšího slavného rybníkářského rodu - rodu Horáků. A byla to přímo dynastie.
19. V úvodu posledního dílu se nacházíme v letech končícího 19. a začínajícího 20. století, které jsou na Třeboňsku opět dobou rozkvětu rybníkářství. Zasloužil se o to především rod Horáků a později ředitel třeboňského panství Josef Šusta.
Seriál Za jihočeskými rybníky a rybníkáři pro vás připravovali Martin Hlaváček a archivář ze Státního oblastního archivu v Třeboni Václav Rameš. 3 hodiny a 38 minut povídání o historii rybníkářství v jižních Čechách, zejména na Třeboňsku. Hlavní poděkování patří řediteli Státního oblastního archivu v Třeboni Václavu Ramešovi, který v historických dokumentech dokázal vyhledat informace, z nichž některé nejsou v obecném povědomí. Můžeme tedy uzavřít svým způsobem oslavu jihočeského rybníkářství, které vždy patřilo k chloubě českých zemí.
Vysílání Českého rozhlasu České Budějovice si můžete naladit na jihočeské frekvenci 106,4 MHz, na frekvenci 88,2 MHz pro Slavonicko a Dačicko nebo živě na internetu.
[
