Přezdívá se mu šedý duch. Výmarský ohař je skvělý pro práci v lese i jako společník

Prvního výmarského ohaře si pořídil v roce 1986. „Když jsem se s ním dostal na první hon, tak někteří starší myslivci ani nevěděli, co je to za plemeno. Mysleli si, že je to špatně zbarvený německý krátkosrstý ohař,“ vzpomíná.

V posledních deseti letech se ale plemeno stalo velmi oblíbeným. „Využívá se nejen v myslivecké praxi, ale i jako společenské plemeno. To sice úplně neodpovídá jeho původnímu šlechtění a povaze, ale pokud mu majitel dá dostatečné vyžití, není s tím problém,“ říká Josef Odehnal.

Výmarský ohař krátkosrstý na první pohled zaujme stříbrošedou barvou, která může přecházet v myší nebo srnčí šeď. Oproti jiným krátkosrstým ohařům má srst delší, ale krásně přiléhavou. „V jarních měsících trochu líná, asi jako každé plemeno. Srst nepotřebuje speciální péči, stačí běžné kartáčování a dodržování hygieny,“ popisuje chovatel.

Je věrný a naprosto oddaný svému pánu, miluje děti

Dospělý pes měří v kohoutku až 70 centimetrů, fenka může mít až 65 centimetrů. „Už na první pohled působí šlachovitým, dobře osvaleným dojmem,“ doplňuje Josef Odehnal.

Výmarský ohař byl vyšlechtěn k práci v lese, v poli i na vodě. Vyniká hlavně v lese, protože má špičkově vyvinutý nos a údajně i nejlepší držení stopy. Systematicky a vytrvale hledá. Na černou zvěř a zvěř škodící myslivosti je ostrý, ale není agresivní.

Josef Odehnal pracuje jako lesník, a proto se své fence Chiaře může věnovat i přes den. „Snažím se ji vždycky vzít s sebou, aby měla vyžití. Pohyb v lese nebo na poli je to nejlepší, co jí mohu dát,“ vysvětluje.

Výmarský ohař je věrný a naprosto oddaný svému pánu, miluje děti. „Důležitá je už na začátku socializace štěněte, aby si zvykalo na okolí, ostatní psy, rodinu, a důslednost při výchově. Pak je to společník pro všechny členy rodiny a není konfliktní ani při kontaktu s ostatními zvířaty,“ popisuje chovatel.

Na to, že je výmarský ohař aktivním psem, který všude skočí a vše vyšťourá, těší se dobrému zdraví. V chovech se ani nehlídá dysplazie kyčelních kloubů, protože nebyl prokázán větší výskyt této nemoci. Stejně jako u ostatních velkých plemen mu však hrozí torze žaludku.