Záludné zájmeno jenž
V běžně mluveném jazyce používáme daleko častěji zájmeno který. Vztažné zájmeno jenž se objevuje spíš v projevech psaných a nezřídka nám jeho tvary působí potíže.
Otázka:
Mám problém s výrazem JEŽ a JENŽ. Jde mi o konkrétní větu: „Zbyl pouze název statku, JEŽ/JENŽ se shoduje už jen se jmény na náhrobcích.“
Tuto větu už opravovaly tři učitelky češtiny a nemají v tom jasno ani ony. Budu moc ráda, když to rozsoudíte.
Děkuji. MB
Odpověď:
Zájmeno uvozující danou vedlejší větu se musí shodovat v rodě a v čísle s podstatným jménem, ke kterému se významově vztahuje, pád zájmena je určen větněčlenskou rolí, kterou zájmeno plní ve vedlejší větě.
Jenž je ve vedlejší větě podmětem, tudíž je třeba hledat tvar pro první pád, a významově se zřejmě vztahuje k podstatnému jménu název, které je v jednotném čísle a je rodu mužského neživotného. Náležitý tvar prvního pádu rodu mužského neživotného je jenž. Věta má tedy znít: „Zbyl pouze název statku, jenž se shoduje už jen se jmény na náhrobcích.“
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
