Dujíček
Příjmení Dujíček pravděpodobně vzniklo ze slovesa dout s významem „foukat“. Jde tedy nejspíše o pojmenování podle činnosti – foukání si přitom spojujete např. s hrou na hudební nástroj, nebo s výrobou, při níž je potřeba vhánět někam vzduch (např. v kovárně do výhně), apod. I v polštině máte obdobná příjmení se stejnou motivací, např. Dujanek nebo Dujicz. Podle evidence obyvatelstva dnes u nás žije 52 Dujíčků.
Použitá literatura:
J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 289; K. Rymut, Nazwiska Polaków: słownik historyczno-etymologiczny, díl I, A–K, Kraków 1999, s. 157 (Dujicz)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
