Dujíček
Příjmení Dujíček pravděpodobně vzniklo ze slovesa dout s významem „foukat“. Jde tedy nejspíše o pojmenování podle činnosti – foukání si přitom spojujete např. s hrou na hudební nástroj, nebo s výrobou, při níž je potřeba vhánět někam vzduch (např. v kovárně do výhně), apod. I v polštině máte obdobná příjmení se stejnou motivací, např. Dujanek nebo Dujicz. Podle evidence obyvatelstva dnes u nás žije 52 Dujíčků.
Použitá literatura:
J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 289; K. Rymut, Nazwiska Polaków: słownik historyczno-etymologiczny, díl I, A–K, Kraków 1999, s. 157 (Dujicz)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
