Kejík
Kej je variantou apelativa kyj, tedy „nahrubo opracovaný klacek sloužící k obraně, k bití, k pohánění zvířat apod.“ Přípona -ík je zdrobňující. Příjmení Kejík patrně souviselo s povoláním. Doloženo je i apelativum kejík, které označovalo část houby podobnou kyji. V současnosti u nás žije 501 nositelů tohoto příjmení, nejvíce jich najdete v Boskovicích a v Brně.
Použitá literatura:
J. Jungmann, Slovník česko-německý, díl II, K–O, Praha 1836, s. 49; F. Š. Kott, Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický, díl VI, Praha 1890, s. 585; Elektronický slovník staré češtiny
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
