Kepka
Pavel Eisner napsal: „Kdyby Kepkové věděli, co říkají, když se nám představují, bylo by jim hodně nevolno. A přec říkají něco staročeského.“ Příjmení Kepka je zdrobnělina ze staročeského apelativa kep, tj. „lůno“. Původně ovšem nikoli v hanlivém smyslu, bylo to neutrální staročeské lékařské pojmenování, sprostá nadávka se z toho stala až později. Vladimíru Matesovi se v Popravčí knize pánů z Rožmberka podařilo najít i příjmí Ližkepek. Podobně jako kep dopadl i výraz hrma. V lašském nářečí a v polštině je pak kep „hlupák“. Nejvíce Kepků dnes žije v Plzni, celkem jich u nás najdete 575.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 1983, s. 101; V. Mates, Jména tajemství zbavená 3, Praha 2004, s. 211–212; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 227; P. Eisner, Čeština poklepem a poslechem, Praha 1948, s. 151
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
