Lopata

14. listopad 2016

Příjmení Lopata vzniklo pravděpodobně z názvu nástroje, ovšem nemuselo to být jen podle toho, že by dotyčný původní nositel příjmení s lopatou pracoval, nebo lopaty vyráběl, mohl mít také např. ruce, vousy apod. lopatě podobné, mohl žít v domě, na němž byla namalována lopata (jedno takové domovní znamení nacházíte doloženo např. v Praze) apod. Máte i příjmení Lopatář a Lopatka. Z hradu Lopata dnes zbyla jen zřícenina, leží u obce Milínov u Nezvěstic na Plzeňsku. Antonín Profous se domnívá, že hrad dostal jméno podle svého vzhledu připomínajícího nějak lopatu, teprve poté podle něj přešlo jméno na majitele hradu a případné další obyvatele. Kromě hradu Lopata leží na našem území i několik dalších lokalit s pomístním názvem Lopata motivovaným vzhledem. Z místního jména je jistě odvozeno příjmení Lopatovský – odvozování příjmení příponami -ský/-cký z místních jmen je typické, zatímco užití nezměněného místního jména ve funkci příjmení je sice možné, ale méně obvyklé. Příjmí Lopata je doloženo již z roku 1378. V současnosti u nás žije 510 nositelů tohoto příjmení.

Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 108; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 164; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 178, 234; A. Profous, Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny, díl II, Ch–L, Praha 1949, s. 663

autor: Žaneta Dvořáková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.