Mandinec

Podle Antonína Kotíka je Mandinec ten, kdo „má rád mandy, tj. tlusté ženské“, ale pravděpodobnější je, že příjmení Mandinec patří mezi ta, která byla odvozena z ženských jmen, v tomto případě z rodného jména Magdalena. Podle Jana Svobody šlo přitom v tomto případě o příjmení muže ze jména manželky, což je velmi vzácné, ale mohlo se stejně tak jednat o pojmenování podle matky (z 15. století máte např. záznam: „Jan ze Zbislavce, syn kramářky Mandy, a proto zvaný Jan Mandinec“). V evidenci obyvatelstva, kterou spravuje Ministerstvo vnitra, dnes napočítáte 159 osob s příjmením Mandinec.

Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s.112; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 37; J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964, s. 185; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 131

autor: Žaneta Dvořáková
Spustit audio