Mandinec
Podle Antonína Kotíka je Mandinec ten, kdo „má rád mandy, tj. tlusté ženské“, ale pravděpodobnější je, že příjmení Mandinec patří mezi ta, která byla odvozena z ženských jmen, v tomto případě z rodného jména Magdalena. Podle Jana Svobody šlo přitom v tomto případě o příjmení muže ze jména manželky, což je velmi vzácné, ale mohlo se stejně tak jednat o pojmenování podle matky (z 15. století máte např. záznam: „Jan ze Zbislavce, syn kramářky Mandy, a proto zvaný Jan Mandinec“). V evidenci obyvatelstva, kterou spravuje Ministerstvo vnitra, dnes napočítáte 159 osob s příjmením Mandinec.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s.112; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 37; J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964, s. 185; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 131
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka