Pohunek + Pohůnek
Pohunek i Pohůnek mají původ stejný, a to v apelativu pohůnek, které mělo několik významů ‒ byl to „mladší čeledín, který poháněl při orbě potah“, ale i „úřední posel“ a nářečně také „sova kulich“. Nejpravděpodobněji tedy jde o pojmenování podle povolání, ale možná i o příjmení ptačí. Délka samohlásky -u- se ztratila buď vlivem výslovnosti, nebo prostým písařským opomenutím. V současnosti u nás žije 189 Pohunků a 240 Pohůnků.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 144; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1894, s. 122 (Pohůnek); J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 194, 212
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
