Wypior/Vypior

Příjmení Wypior uvádí slovník polských příjmení od Kazimíra Rymuta a vykládá ho z apelativa wypior, které má v polštině význam „pták v době opeření“, tedy jakýsi opak holátka, tj. „neopeřeného ptáčete“. Nejspíše půjde o příjmení podle vzhledu či věku. První známý doklad příjmení Wypior je v Polsku zaznamenán z roku 1596. V České republice dnes žije 13 nositelů a nositelek příjmení Vypior a pouze 2 obyvatelé s formou Wypior.

Použitá literatura:
K. Rymut, Nazwiska Polaków: słownik historyczno-etymologiczny, díl II, L–Ż, Kraków 2001, s. 709–710

autor: Žaneta Dvořáková
Spustit audio