Bugatka
Legendární automobil dodnes okouzluje technickou krásou a dokonalostí tvarů. Ačkoli v písničce se zpívá o blonďákovi s červenou bugatkou, pan Bugatti měl jako správný Ital vlasy černé jako uhel a typická barva jeho aut byla modrá.
Chcete-li vidět nejstarší ve světě dochovaný výrobek Bugattiho továrny, nemusíte cestovat světa kraj. Vydejte se do Národního technického muzea v Praze. Tam mají dvousedadlový sportovní automobil Bugatti 13, který byl vyroben v roce 1910.
Bugattiho přátelé a dobří zákazníci byli Eliška a Čeněk Junkovi
Jsme v Miláně v roce 1881. Je 15. září a malíři, sochaři, architektovi, výrobci nábytku, hudebních nástrojů a módnímu návrháři v jedné osobě Carlu Bugattimu se právě narodil synek Ettore Arco Isidoro.
Rodina Bugatti rozhodně netrpěla nouzí a dveře si u nich podávaly návštěvy z řad významných umělců: Puccini, Leoncavalo, Rodin... Rodiče si mysleli, že z Ettoreho bude umělec a jeho bratr Rembrandt že se vydá na technickou dráhu. Nakonec to bylo docela naopak.
Do motorů se Ettore zbláznil už jako malý kluk. Bylo mu devatenáct, když navrhl první vůz a hned za něj dostal cenu na milánském veletrhu.
Prototyp se tak zalíbil Baronu de Dietrichovi z Niederbronnu, že ho odkoupil a mladého konstruktéra zaměstnal ve své automobilce. Bugatti přesto nikdy nedostudoval a nikdo ho neviděl za rýsovacím prknem.
V roce 1909 si v někdejší barvírně v alsaském Molsheimu založil vlastní podnik. Stavěl závodní automobily a sklízel jeden úspěch za druhým. V roce 1924 navrhl a zkonstruoval vůz, který z něj udělal skutečnou legendu – Bugatti Typo 35.
Na něm závodili jako první Eliška a Čeněk Junkovi. Za svou nepříliš dlouhou kariéru vystřídali osm Bugattiho vozů, nejkurióznější byl „tank“ čili „želva“.
V malém Molsheimu Bugatti panoval jako novodobý feudál
Bugattiho dům připomínal venkovská šlechtická sídla. Měl chov siamských koček, čistokrevných foxteriérů i závodních koní. Říkali mu „Patron“ a taky „Kouzelník z Molsheimu“.
Své zaměstnance královsky platil a oni ho ctili a obdivovali. Snažili se, aby si pečlivou prací zasloužili uznání od svého představeného, který se projížděl po panství a dílnách na kole, případně v lehkém elektromobilu vlastní konstrukce. Vážil si lidské práce, uměl ocenit čistotu a pořádek.
Konstruktér závodních vozů, železničních souprav, leteckých motorů i rychlých člunů byl milujícím otcem rodiny. Vychoval dva syny a dvě dcery. Ale ani rodině takto úspěšného muže se nevyhnula velká tragédie. Syn Gianoberto Maria Carlo, kterému chtěl předat vedení firmy, se zabil v autě, když se snažil vyhnout jakémusi opilci. Bylo mu třicet let.
Zdrcený Patron se odstěhoval do Paříže a pak do Bordeaux. To už zuřila druhá světová válka. Po pádu Francie jej Němci donutili automobilku odprodat. Bugattiho plány na poválečnou výrobu zůstaly jen na papíře. Zemřel krátce po osvobození v šestašedesáti letech.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
