Čepice a čepec
Skoro všechno, co nosíme na sobě, pojmenováváme slovy, kterým se říká cizí, tedy slovy přejatými z jiných jazyků. Přejaté jsou nejen výrazy svetr, pulovr, kostým a slipy, u kterých to asi tušíme, ale i výrazy, u kterých by jejich přejatost asi málokdo hádal, totiž slova košile, kabát, kalhoty a také čepice.
Za vrcholně zajímavou lze pokládat skutečnost, že slovo čepec je pravděpodobně domácí. Ano, čepice je slovo cizí, čepec slovo domácí. Z čehož jasně plyne, že ta dvě velmi podobná slova označující skoro totéž nejsou jazykově příbuzná.
Než si o té překvapivé skutečnosti řekneme něco víc, pokusme se významově odlišit slova čepice a čepec. Čepice je podle Slovníku spisovného jazyka českého „měkká pokrývka hlavy bez střechy“ a čepec stejný slovník charakterizuje slovy „měkká přiléhavá pokrývka ženské, řidčeji dětské hlavy, kryjící (obklopující, uzavírající) hlavu i po stranách“. Takže čepice nám chrání menší část hlavy než čepec a čepec nenosí muži.
Slovník ještě upozorňuje na to, že slovem čepec označujeme i část složeného žaludku přežvýkavců a také část sekery a že slovo čepice se objevuje ve spojeních dej si to za čepici, utlučeme je čepicemi a má pod čepicí, což může znamenat dvě věci, že ten někdo je buď chytrý, nebo opilý.
K čepci ještě musím dodat úsloví dostat se pod čepec, tedy vdát se; to vychází z toho, že vdané slovanské ženy na rozdíl od svobodných na veřejnosti nosily čepce, tedy takové pokrývky hlavy, pod kterými jim nebyly vidět vlasy.
Čepice je příbuzná s kapotou
A teď k onomu rozdílnému původu obou po všech stránkách podobných slov. Slova čepice a čapka, což jsou jen dvě varianty jednoho slova, k nám přišla přes němčinu, kde se do podoby Tschappe změnilo starofrancouzské chape, které vzniklo z latinského cappa. Ze stejného latinského slova vznikla i slova kapuce a kápě a dokonce i výraz kapota. Takže čepice je příbuzná s kapotou...
Čepec pak má, jak říkají slovníky, původ nejistý; jediné nepochybné je, že jde o výraz všeslovanský a že s latinským cappa, tedy s kapucí a kapotou, nijak nesouvisí.
Příspěvek zazněl v pořadu Slova, který v letech 2002–2005 vysílala Regina.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.