Vandalismus
Mohlo by se zdát, že vandalismus je problém posledních desetiletí, ale tak tomu není.
Vandalové, příslušníci starogermánského kmene, přišli během stěhování národů odkudsi ze severu, usadili se v Polsku a potom v Podunají. V pátém století po Kristu se do čela kmene postavil král Geiserich (nebo taky Genserich), levoboček právě zesnulého krále Gundericha. V čele Vandalů stál půl století.
Muž spíše malého vzrůstu, „těla nevzhledného, ale ducha vynikajícího“, který po pádu z koně celý život kulhal, se narodil někdy kolem roku 389 u jezera Balaton a brzy se ukázal jako schopný a silný panovník.
Pod jeho vedením si to Vandalové namířili přes Galii do Španělska. Tam založili mocnou říši – Andalusii. Původně to byla Vandaluzia.
Vandalismus.
Svévolné a nesmyslné poškozování a ničení cizího majetku, které nepřináší žádné obohacení.
Pachatel k němu zpravidla nemá jiný motiv než „užít si trochu toho adrenalinu“, „pobavit se“, „odreagovat se“.
Ale Evropa Vandalům nestačila. Přeplavili se přes Gibraltar a obsadili skoro celé jižní pobřeží Středozemního moře. Po vzoru Římanů si pořídili loďstvo a podnikali pirátské výpravy po okolí. Nakonec obsadili i Kartágo a ze severní Afriky se stala Vandalská říše, k níž patřily Baleárské ostrovy, Korsika, Sardinie a Sicilie.
Jenže Vandalové prý nebyli žádní vandalové – tedy barbaři, kteří svévolně ničí kulturní a civilizační hodnoty. Oblékali se do hedvábí, bydleli v překrásných palácích, jedli vybrané lahůdky, denně se koupali, chodili do divadla a na koňské dostihy. V Africe stavěli křesťanské kostely, zlatníci vytvářeli nádherné šperky a napodobovali ušlechtilé antické mozaiky...
V roce 455 se Vandalové vylodili v Itálii a namířili si to na hlavní město. Před branami Říma je požádal papež Lev I., aby zbytečně neprolévali krev. Slíbili mu to. Vzápětí Řím vyplenili, pobili muže a znásilnili ženy, kradli a loupili a plenili a drancovali a odnesli, co mohli. Zmocnili se i židovského pokladu, který římské vojsko za císaře Tita zase pro změnu ukradlo v hlavním jeruzalémském chrámu.
Proč vlastně Vandalové vyvrátili Řím? Prý za tím byla žena
Vandala Geisericha prý do Říma povolala Eudocie, vdova po císaři Valentinianovi. Senátor Petronius Maximus zabil mého muže, zmocnil se trůnu – a násilím i jí. Eudocie se mu chtěla pomstít a Geiserich jí vyhověl.
Geiserich si v Římě nahamonil nejen poklady. Jako zajatce odvedl i stovky řemeslníků, kteří pak budovali v Kartágu jeho rezidenci po vzoru paláců římských císařů.
Po kmeni Vandalů se nezachovalo zhola nic. Až na slovo vandalismus
O konec říše Vandalů se postaral byzantský generál Belisaris, který v září roku 533 dobyl Kartágo, na hlavu porazil vandalskou armádu a odtáhl do Konstantinopole s kupou zajatců a obrovskou kořistí.
V srpnu 1794 si na vyrabování Říma vzpomněl biskup Henri Baptiste Grégoire z Blois. V pařížském Konventu označil počínání francouzských revolucionářů – jakobínů – za kulturní vandalismus.
Hanlivé označení barbarských ničitelů bylo na světě a brzy se ujalo ve slovníku prakticky všech evropských národů.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
