Deset ran egyptských
Před odchodem Židů z Egypta seslal Hospodin na Egypt deset ran, které měly donutit faraona k propuštění izraelského lidu. Hlavní postavou tohoto biblického příběhu je Mojžíš.
Od té doby, co Josef zvaný Egyptský předpověděl faraonovi sedm sytých a sedm hladových let, uplynula už v Nilu spousta vody. Za Josefem se přistěhovala z východu celá rodina, už se z Egypta nehnula a utěšeně se množila.
Farao se obával, že převezmou vládu v zemi a vyženou Egypťany. A tak začal Židům znepříjemňovat život. Zvýšil jim daně, nutil je do otrocké práce a dokonce nařídil: Všechny novorozené židovské chlapce naházejte do řeky. Ať se tam utopí jako koťata!
Chlapeček vytažený z vody
Jedna židovská matka vymyslela plán. Vzala ošatku, vymazala ji smolou, uložila do ní synáčka a poslala ošatku po vodě zrovna ve chvíli, kdy se opodál koupala faraonova dcera.
Ta mimino vylovila a přijala za vlastní. Skutečná matka se jí pak nabídla, že dítě odkojí a vychová ho. A tak byl chlapeček zachráněný a vyrůstal si v klidu u své maminky. Dostal jméno Mojžíš, to jest: z vody vytažený.
Mojžíš je jeden z nejvýznamnějších mužů v dějinách izraelského národa. Byl to náboženský a vojenský vůdce, vykladač zákona, kterému je tradičně připisováno autorství Tóry, pěti Starozákonních knih.
Jednoho dne, Mojžíš už byl dospělý, konečně pláč sužovaného lidu izraelského dolehl až k Hospodinovým uším. Zjevil se Mošemu v podobě hořícího keře a řekl mu: „Vyvedeš syny izraelské z Egypta a odvedeš je do země zaslíbené!“
Moše si vyjednal audienci u faraona: „Pane, propusť náš lid z Egypta, nech nás vrátit se domů!“
Ale farao nechtěl ani slyšet. Po dobrém s ním žádná domluva nebyla. A tak dobrotivý Bůh seslal na Egypt deset živelných katastrof.
Žáby, mouchy, vředy
Voda v řece Nilu se proměnila v krev. Ryby pomřely a lidé neměli co pít. Z řeky vylezly žáby, přemnožil se hmyz, červi a další žoužel.
Ale s faraonem nic nehnulo. Poslal tedy Bůh na dobytek mor, na lidi odporné vředy a na všechny dohromady pak krupobití. Zem pokryly kobylky a sežraly všechno, co ještě zbylo.
Po tři dny zahalila zem tma tak hustá, že nikdo neviděl ani na krok. A pak začal Hospodinův anděl pobíjet všechny prvorozené Egypťany.
Izraelcům se všechny pohromy vyhnuly. Zabili totiž beránka a jeho krví udělali znamení na dveře, proto byli ušetřeni. Po desáté katastrofě to farao vzdal. Tak se konečně Izraelité s rodinami i stády mohli vydat na cestu domů.
Nové vědecké výzkumy vysvětlují to, co se tenkrát v Egyptě seběhlo, změnou klimatických poměrů a řetězcem na sebe navazujících jevů. Sucho způsobilo pokles hladiny Nilu a přemnožení řas a sinic narudlé barvy. V mělkých vodách se dařilo žábám, na jejich uhynulých tělech pak hodovali červi a hmyz – hlavní přenašeč chorob. Onemocněl dobytek i lidé.
K tomu se přidal výbuch sopky na ostrově Santorini. Oblaka prachu doletěla až na Egypt – a tak dál, a tak dál.
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
