Fintit se

Pokud jde o sloveso fintit ve významu dělat na někoho fintu, oficiálně vlastně neexistuje, protože ho slovníky ho nezaznamenávají. Přesto každý Čech ví, co to znamená, když mu řekneme nefinti to na mě. Žádáme ho, aby si nechal předstírání a triků.

Sloveso fintit se slovníky ovšem zaznamenávají. Slovník spisovného jazyka českého říká, že se zpravidla používá hanlivě ve významu „s přehnanou pečlivostí strojit, upravovat zevnějšek někoho nebo něčeho; strojit, parádit, zdobit, šňořit“. Fintil, slovo známé z krásné Horáčkovy písničky hrané co znělka Polívkovy Manéže, je podle stejného slovníku ten, kdo se rád fintí, parádník.

Čtěte také

Pokud jde o původ slovesa fintit se, etymologové si nejsou jisti. Jiří Rejzek píše stručně: „asi od finta“.

Také spisovatel a překladatel Pavel Eisner spojuje obě slova jen opatrně, když ve své Češtině poklepem a poslechem píše: „Je-li... opravdu odvozeno od finty, tedy od tůčky, triku, podvůdku... mohli bychom sloveso fintiti se přiřadit v hlubším smyslu k slovesu líčiti se a substantivu líčidlo; šlo by v obou případech o představu úskoku, atrapy, válečné lsti.“

Což byl od Pavla Eisnera žert, on jistě věděl, že sloveso líčit se a podstatné jméno líčidlo ve skutečnosti s léčkami – na muže, jak naznačuje – nesouvisejí, že jsou odvozené výrazu od líce, tedy tváře.

Čtěte také

Ale zatímco v případě líčení je tedy souvislost s léčkami vyloučena, v případě fintění se je dost pravděpodobná. Ačkoliv je tu i možnost, že fintit se není přejaté slovo pocházející z latinského fingere, předstírat, ale že jde o přejaté slovo pocházející z latinského vigiliae, tedy noční bdění při modlitbách.

Příspěvek zazněl v pořadu Slova, který v letech 2002–2005 vysílala Regina.