Jidášský groš

Groš (ilustr. foto) - Foto: Adriana Krobová

Groš (ilustr. foto)Foto: Adriana Krobová

Toto sousloví značí nejvíce zavrženíhodný skutek – zradu přítele ze zištných důvodů. Jidáš, jméno Ježíšova učedníka, který svého guru podle legendy zradil, se stalo synonymem podlosti.

Známe „jidášský komplex“, „jidášovu mzdu“, „jidášský polibek“. Pamatujeme si ale, proč to udělal a co z toho měl? 

Jidáš, muž z města Kariotu, nebo také Jidáš Iškariotský, byl jeden z dvanácti Ježíšových apoštolů. Byl to člověk v jádru nepoctivý. Přesto mu Kristus – což je samo o sobě dost s podivem – přidělil funkci pokladníka. Měl na starosti peníze, za které šetřili na almužny pro žebráky. Pokaždé mu jich zůstala trocha za nehty. 

Nakonec Jidáš umožnil Kristovo zatčení tím, že ho prozradil pronásledovatelům, zkrátka a dobře prodal svého mistra „za třicet stříbrných“, což byla v té době sice docela slušná sumička, ale nijak velký balík. 

Čtěte také: Prodat úděl za čočovici

Jidáš se se strážemi dohodl, že je dovede na místo, kde Ježíšova družina nocuje. Aby pojistil, že potmě zatknou toho pravého, slíbil, že Krista při pozdravu políbí. Jak to dopadlo, to všichni známe. 

Michelangelo Buonarroti, Poslední soud - Foto: Wikimedia Commons, lic. Public domain

Michelangelo Buonarroti, Poslední soudFoto: Wikimedia Commons, lic. Public domain

Jidášovi hezky rychle došlo, co to provedl. Hořce litoval, jenže už bylo pozdě honit bycha. Běžel těch třicet stříbrňáků vrátit velekněžím a povídá: „Zhřešil jsem, pánové, zradil jsem nevinnou krev.“ Velekněží mu ale odpověděli: „Co je nám po tom? To je tvoje věc!“ A tak Jidáš odhodil peníze v chrámu, utíkal ven a oběsil se na nejbližším stromě. Ty výčitky svědomí se nedaly vydržet! 

Byl Jidáš vrah, zrádce, provokatér, kolaborant, oběť spiknutí nebo přítel? Na to se dodnes snaží hledat odpověď řada myslitelů. Vypravování o Jidášovi obsahují biblická evangelia, bezpočet legend, díla básnická, prozaická a i dramatická. 

Na Michelangelově Posledním soudu v Sixtinské kapli objevíme Jidáše v nejspodnějším podlaží pekla: hrůznému Satanovi se třemi obličeji visí od každé tlamy napůl pohlcený hříšník, Jidáš je ten veprostřed. 

S netradičním výkladem přišel Nikos Kazantzakis v románu Poslední pokušení z roku 1952, který se nedlouho nato ocitl na indexu. Možná znáte filmovou verzi režiséra Martina Scorseseho. 

Jidáš se dostal i do českých lidových zvyků a tradic 

Na Zelený čtvrtek se pečou „jidáše“, pečivo z kynutého těsta stáčené do různých motaných tvarů. Mají symbolizovat provaz, na kterém se oběsil. 

Jidáše - Foto: Jana Šustová

JidášeFoto: Jana Šustová

Na Velký Pátek ve tři hodiny skupina chlapců s hrkačkami honila Jidáše. To se za něj převlékl jeden z nejstarších kluků ve vsi. Měl na sobě staré hadry, na hlavě nataženou nějakou škrabošku, klobouk a v ruce hůl. A přitom zpívali: 

Tři hodiny klepeme,
Jidáše honíme.
Cos Jidáši, cos udělal,
žes svého Mistra Ježíše Krista zradil?
Oni ho jali, ukřižovali,
na Velkej pátek
do hrobu ho dali. 

Na Bílou sobotu se zas pálily před kostelem ohně. Tomu se říkalo „pálení Jidáše“. Oharky z ohně se dávaly za trámy nebo na okraj polí, aby chránily dům proti ohni a pole proti pohromám. 

A abychom nezapomněli: gurmáni houbaři jistě znají boltcovitku bezovou zvanou Jidášovo ucho. Hodí se hlavně do čínské kuchyně. Dobrou chuť! 

Boltcovitka (Jidášovo ucho) - Foto: Josh Milburn, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne. 

Pořad: Slovo nad zlato  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pátek, neděle 15:20  |  Délka pořadu: 5 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 2. června  2015       rubrika: Původ úsloví

    Kvílí jako meluzína

    Meluzína je mytologická postava, víla, která má místo nohou hadí ocas. Poprvé se pod tímto jménem objevila ve spisu Historie o Meluzíně, který v r. 1393 sepsal knihař Jan z Arrasu. Později byla meluzínská pověst zpracována...

     
  • 29. května  2015       rubrika: Původ úsloví

    Vyschlý jako mumie

    Mumie je mrtvé tělo člověka nebo zvířete, které bylo zachováno díky vhodným přírodním podmínkám, nebo uměle (balzamováním).

     
  • 27. května  2015       rubrika: Původ úsloví

    Dlouhá Odysea

    Dlouhá, bludná pouť či složité, pestré životní osudy.

     

Slovo nad zlato

Tipy na správné slovní typy. Nebo na problematické (z)jevy našeho jazyka. Jak správně ohýbat slova jako chřest? A jak a proč kvůli pravopisu nedostat padáka místo padáku? To vám každý všední den v 10:40 odhaluje Český rozhlas Dvojka. 

Web připravují

Jan Rosák
Libor Vacek
doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.
PhDr. Markéta Pravdová, Ph.D., MBA
PhDr. Žaneta Dvořáková, Ph.D.
PhDr. Martin Prošek, Ph.D.

Pořady o češtině

    • Slovo nad zlato
      Původ a význam slov nebo úsloví vysvětluje na Dvojce dvojka Jan Rosák a bohemista Karel Oliva.
    • O původu příjmení
      Pátrejte s Českým rozhlasem Dvojka po tajemství vašeho jména.
    • Okouzlení slovem
      O krásách (mluvené) češtiny. S Luďkem Munzarem a Františkem Novotným na Dvojce.
    • Rozmlouvání o češtině
      S bohemistkou Jaroslavou Hlavsovou každou sobotu ráno na Dvojce.
    • Hezky česky
      Univerzitní vědci objasňují nejčastější jazykové problémy v Českém rozhlasu Hradec Králové.
    • Okolo češtiny
      Fejetony o netušených možnostech češtiny píše pro Český rozhlas Olomouc bohemista Ondřej Bláha.
    • Jazykový koutek
      Postřehy k aktuálnímu vývoji českého jazyka nabízí Český rozhlas Plzeň.

Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas