Mít Filipa

26. únor 2015

Čeština používá křestních jmen k vyjádření různých lidských vlastností vcelku často. Například někdo může být z něčeho Janek, nacházet se v Jiříkově vidění, jiný je na svůj věk pořád ještě Jura a další se zas chová jako malej Jarda. Dorota je povětrná dívka a Kateřina zase Káča pitomá.

Filipa má ten, kdo je fikaný filuta, různé finty, finesy a fígly. Možná to souvisí s francouzským slovem filou, což se překládá jako darebák, lump nebo uličník, anebo filouterie, v češtině darebáctví anebo nezaplacený účet.

Albrecht Dürer, Svatý Filip (1526)

Filip, svatý apoštol

Ovšem je klidně možné, že na počátku byl skutečný Filip z masa a kostí,
Filip apoštol, postava z Bible, z Nového zákona, vykladač, který objasnil smysl Písma tak jasně a přesvědčivě, že se posluchač dal hned pokřtít. Svatý Filip je patronem Lucemburska, Uruguaye, Sorrenta, z živností cukrářů, kramářů, kloboučníků, paštikářů, koželuhů.

Fiškus chytil rybu…

Obvykle se říká, že komu to tzv. myslí, kdo je prozíravý, zkrátka řečeno fiškus a kdo má pořádný fištrón, ten se ve světě neztratí. Slovo fiškus nebo též fiskus pochází z latinského physicus, tedy lékař či léčitel. Slovo fištrón ve významu chytrost, důvtip, nápaditost pochází z německého slova Fischtran. Fisch znamená v češtině ryba, a Tran je rybí tuk. Patrně se věřilo, že rybí tuk má posilující účinky nejen na tělo, ale i na duševní schopnosti.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.

autoři: Milena M. Marešová , Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio