Mít vroubek

24. únor 2015

Když máte u někoho vroubek, znamená to, že jste mu provedli nepěknou věc a on vám to neodpustil, „připsal vám to na vrub“.

Co to je ten vrub, jak a čím se na něj píše?

Slova vroubek a vrub pocházejí od sloves roubit a rubat, čili sekat, dělat záseky. Roubenka a srub, roubík a roub, ale také rub - původně spodní strana odříznuté kůže. …a dokonce i rubáš, odstřižený kus látky, který se začal používat jako oblečení nebožtíků. Anebo taky ruský rubl, původně odseknutý kousek z platidla vyšší hodnoty, …tak tohle všechno jsou slovní příbuzní. A to vše vzniklo kdysi, v prapočátcích účetnictví, v době pánů a poddaných, kteří nwuměli číst, psát a počítat a neměli v ruce žádné podklady, smlouvy, faktury a kolonky má dáti / dal.

Jak se obchodní jednání řešilo?

V době, kdy obchodníci neměli k dispozici faktury a jiné listiny, zkrátka vzali dvě stejně dlouhé hůlky a sekyrou di nich udělali zásek. na hůkách zůstal vrub neboli vroubek. Jednu si vezme věřitel a druhou dlužník. Hůlkám se zaseknutými vroubky se říkalo „vrubovky“ a byly pečlivě opatrovány. Při pozdějším vyrovnání, eventuálně při sporu se vrubovky zevrubně prozkoumaly a všechno bylo jasné.

„na sekyru…“

ostrým zásekem sekyry se řešilo ledascos. Podobnou cestou vznikla rčení „pít na sekyru“, „dávat na sekyru“, zatnout pořádnou sekyru a na sekyru nedáváme. Sekyra, kterou něco někomu de facto připisujeme na vrub, se zde stává synonymem dluhu. Ovšem podle jiné verze se sekyra, jako cenný a drahý výrobní nástroj sama dávala jako zástava dluhu.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.

autoři: Milena M. Marešová , Jitka Škápíková , Helena Petáková , Dan Moravec
Spustit audio