Nechat na holičkách
Nechat v nepříjemné situaci, v nouzi bez prostředků, bez pomoci, ve velkých nesnázích. Nesplnit daný slib, někoho opustit, zklamat.
Slovo, jehož význam hledáme, je: „holý“ a kořeny pojetí sousloví v tomto významu možná najdeme v době krále Ladislava Pohrobka. Od jeho vlády je vžité rčení, že: „za krále Holce byla za groš ovce“.
V době, kdy Ladislav Pohrobek vládl, tedy po husitských válkách, došlo k jisté hospodářské konjunktuře a snížení cen. Groš byla staročeská stříbrná mince, která se začala razit krátce po objevení stříbrných ložisek v Kutné Hoře na začátku čtrnáctého století za vlády Václava II. Stejně tomu bylo i době roční vlády Václava III. Je doloženo, že „za pražský groš jsi ovci dostal a po pěti a půl groši se prodávaly i krávy“.
Důležitý je také věk mladých králů
Ladislav usedl na trůn třináctiletý, Václav v osmnácti – byli tedy ještě holobrádkové. Holobrádek, tedy holec, je mladíček, kterému zatím nenarost vous. Hole či holátko je neopeřené ptačí mládě, holina nezalesněný pozemek. A když se v písničkách zpívá „můj holečku“, myslí se tím prostě chlapče, hochu.
I v zahradě najdeme „holičky“
V odborné zahradnické literatuře se rozumějí holičkami zelené, nedozrálé plody, především třešňové a višňové, které se objevují hned po opadnutí květu, zůstávají často zakrnělé na stromech a pak opadávají. V lidové mluvě mají mnoho variant: holátka, hůlence, holinky.
Pokud je slovem holička míněna „větvička s neuzrálým ovocem“, pak by obrat „zůstal se svými záměry na holičkách“ mohl znamenat, že jeho plány nedozrály, neuskutečnily se. To je ale přenesení původního významu, který sedí trochu lépe.
V literatuře se holičky vcelku často objeví
Nahlédneme-li do literatury, u různých českých autorů můžeme číst: Byl na holičkách. Krejčovinu zapomněl a jiného nic neuměl. / Muž rád pil, jeho žena se bála, aby nepropil statek a ona nezůstala na holičkách. / Zdálo se jí, že se měla vdávat a že jí chlap nechal na holičkách. / Historie nás nechává pravidlem na holičkách ve chvílích nejzajímavějších. / Máma hocha plácla jednou dvakrát přes holičky. / Bývá to, jak sednout si holičkou na žhavou plotnu. / Polib mi s tím holičkou ve smyslu: dej mi s tím pokoj.
V bryndě se ocitnou občas Češi i Němci
Ten, kdo se ocitl na holičkách, je v podobné situaci jako nahý v trní. Má prostě holou zadnici a to je značně prekérní stav. Tohle rčení jsme patrně převzali z němčiny, stejně jako jeho obdobu „být v pěkné bryndě nebo někoho v bryndě nechat.“ Slova brynda a bryndat či starší varianty žbrynda a žbryndat prý pocházejí ze starého valašského brýzgat, tedy stříkat, šplíchat, máchat, slintat, anebo taky tlachat čili kecat. Podle jiné verze jsme bryndu okopírovali také od Němců. Ti totiž mají podstatné jméno die Brühe a taky sloveso brühen. To znamená opařit, pařit, spařit. I Němci stejně jako my jsou někdy „in der Brühe“. Ti ovšem sedí doslova v hovězím vývaru. V přeneseném významu pak v tom samém jako my: v břečce, kalné, špinavé vodě či řídké kaši.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
