Nemít ani floka

Slovo flok se užívá v nejednom významu. V hornickém slangu označuje štítek na důlním vozíku s těžebnými údaji, říká se tak ale také suknu vyrobeném ze zbytků příze, kotvicímu kolíku cirkusových stanů anebo pěšákovi na šachovnici.

V obuvnictví byly floky kovové, později dřevěné hřebíčky, kterými se spojovala spodní část boty s vrchní. Ale floky (resp. floutky, ev. flútky), kterých se nedostává tomu, kdo je na mizině, prý byly drobné mince, které razili husité z měděných kotlů a pánví.

Nemít floka nebo vindru anebo grešli?

Rčení, která se vážou k penězům, je celá řada. Nemáme-li ani floka, jsme na tom stejně, jako když nemáme ani vindru. Vindra říkali naši předkové vídeňskému feniku.

Jiří Poděbradský jich z Rakouska přivezl spoustu jako válečnou kořist, ale nebylo v nich stříbra, ani co by se za nehet vešlo, byly skoro bezcenné. Takže když nemáte ani vindru, nezoufejte, beztak není o co stát.

Pokud nemáme grešli, dokonce ani tu zlámanou, jsme na tom podobně. Tento drobný, málo hodnotný peníz se razil z mědi za dob vlády Marie Terezie a Josefa II.

Ten, kdo je lakomý, nepustí chlup, dal by si pro korunu vrtat koleno, je držgrešle.

Groč, krejcar, haléř a koruna. Kde se vzaly?

Slovo groš, které proslavily ve své době velmi hodnotné pražské groše a taky rčení „nemít za groš rozumu“, není původně české. Francouzský panovník Ludvík IX. nechal ve 13. století razit mince, kterým se latinsky říkalo denarius grossus, tedy těžký, tlustý denár.

Ani krejcar, stříbrná mince, která se začala razit od 13. století v severní Itálii, není slovo českého původu. Na minci byl vyražen kříž, německy Kreuz, a tak se jí začalo říkat krejcárek. U nás platil až do roku 1870.

Krejcárkovým vrstevníkem je také haléř. Drobná stříbrná mince se razila ve švábském městě Hallu a podle toho dostala jméno Haller, tedy halský.

A jak je to vlastně s korunou? Ta pochází z latinského slova Corona, které znamená věnec nebo královskou korunu. Byla převzata z původně společné Rakousko-Uherské měny. Po právní stránce vznikla československá koruna v roce 1919, kdy byl přijat zákon o úpravě a správě platidel. Ve hře byly i jiné názvy: sokol, lev, denár, říp, hřivna, frank nebo řepa.

Být švorc nebo plonk

Ten, kdo je bez peněz, je plonk nebo švorc. Tato slova pocházejí z argotu, tj. z mluvy zlodějů. V obou případech se jedná o výpůjčky z němčiny (švorc, něm. schwarz = černý, plonk = bílý, holý nebo lesklý).

Černá barva ve rčení „platit jako mourovatej“ souvisí s mourem, tedy uhelným prachem, a taky černochem, Maurem nebo mouřenínem.

Koupit za babku?

Už se vám někdy povedlo koupit něco za babku? Babka se říkalo drobným mincím, které se razily v Kutné Hoře ve druhé polovině 15. století. Ani ty neměly velkou hodnotu, stříbra v nich moc nebylo. Babka se jim říkalo, protože připomínaly brouka, který se rychle množí.

A jestlipak víte, kdo poprvé prohlásil, že „peníze nesmrdí“? Byl to Titus Flavius Vespasianus, o kterém se říká, že v 1. století našeho letopočtu zpoplatnil veřejné záchodky.