Nouze naučila Dalibora housti

Pražský hrad, Černá vež a Daliborka (1867) - Foto: František Fridrich, public domain

Pražský hrad, Černá vež a Daliborka (1867)Foto: František Fridrich, public domain

Nezbytnost či svízelná situace donutila člověka dělat něco, co nechtěl a jinak by to ani dělat nesvedl.

Pověst o Daliborovi sepsal Alois Jirásek ve Starých pověstech českých takto: Koncem 15. století se prostému selskému lidu se v litoměřickém kraji se nevedlo dobře pod vládou pana Adama Ploskovského z Drahonic, který si vymýšlel stále nové a nové daně a roboty. Lidé se začali bouřit. Vtrhli do tvrze a krutého vladyku zajali a vynutili si slib propuštění z poddanství. 

Za nového pána si Ploskovičtí dobrovolně zvolili Adamova souseda Dalibora, jenže Adam Ploskovský se nehodlal snadno vzdát a obrátil se na nejvyšší místa se stížností. Na rozkaz krále Vladislava Jagellonského byl vzbouřenec Dalibor z Kozojed zatčen a jako první vězeň uvržen do nedávno dostavěné věže Pražského hradu. 

Věnceslav Černý, Dalibor ve věži - Foto: Wikimedia Commons, lic. Public domain

Věnceslav Černý, Dalibor ve věžiFoto: Wikimedia Commons, lic. Public domain

A jak přišel Dalibor k houslím?
 

 
O Daliborově hudebním umění čteme v Jiráskově podání: „Na hradě i po celé Praze mnoho se mluvilo o mladém zemanu i proto, že byl prvním vězněm v té nové věži, i pro příčinu, pro kterou se tam dostal. Zpupní páni byli rádi a přáli mu to, lid ho však litoval. 

Jemu tam bylo teskno a smutno. V klenutém žaláři tlustých zdí a malých okének bylo teď jeho panství. Doma ze své tvrze hledíval do širého, krásného kraje; teď viděl sotva pruh oblohy a pod věží kousek hlubokého, zarostlého příkopu. Listí tam již měnilo barvy do zlata, do ruda, teskný podzim nastával. 

Ticho ve věži a ticho kolem. Ptáci umlkli, jen vítr hvízdal a zmítal křovím a stromy. Listí padalo, mlhy uléhaly na hluboký příkop, halily ho ráno i za časných soumraků, deště přes tu chvíli šuměly a šlehaly do holých křovin a korun. Krátký den byl ve vězení dlouhý a dlouhé noci jako nekonečné. Stesk a dlouhá chvíle mořily mladého zemana. 

I pořídil si housle ze skrovné zásoby peněz, jež mu nechali a z nichž se stravoval. Jak mu žalářník housle opatřil, počal se na nich cvičiti. Nikdy neměl smyčce v rukou; nyní ho nedal téměř z ruky. Učil se sám, hrál a hrál, dlouhá chvíle se krátila, čas rychleji plynul, a hra sama byla čím dále tím lepší, umělejší, líbeznější.“ 

Dal jméno věži, ale možná bylo všechno úplně jinak
 

 
Vladyka byl nakonec odsouzen ke ztrátě statků, cti i hrdla. 13. března 1498 mu prý kat na nádvoří Pražského hradu sťal hlavu. Ve výroční den své popravy se prý Dalibor zjevuje na ploskovickém zámku a do té doby nepojmenovaná pražská věž dostala jméno Daliborka. 

V jiných zprávách se tvrdí, že Dalibor byl loupeživý rytíř a do vězení se dospal zaslouženě, nebo také, že v době kdy žil ještě hudební nástroj zvaný housle neexistoval. Spisovatel Josef Svátek byl přesvědčen, že Dalibor byl ve vězení mučen na skřipci, zvaném též housle, což byl žebřík opatřený provazy neboli strunami k napínání zločince vyslýchaného útrpným právem. 

Místo hudebního, nástroj mučicí
 

 
Podle výkladu Josefa Svátka to bylo takto: „Nářek tak divý, že zoufalý jeho křik bylo okny mučírny ven slyšeti, a to přivábilo kolemjdoucí lid, jenž pak posměšně pravil o viníkovi tomto, který dříve nechtěl k své vině se znáti, kterak jej nouze, totiž bolest, naučila na houslích hráti, čili jinými slovy pravdu o zločinu mu přičítaném vypovídati.“ 

Ať už byla historická pravda jakákoliv, Daliborův příběh se stal inspirací hudebnímu skladateli Bedřichu Smetanovi. Premiéra jeho opery Dalibor byla uvedena 16. května 1868 při položení základního kamene Národního divadla. 


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne. 

Autor:  Jitka Škápíková, Dan Moravec, Milena M. Marešová
Pořad: Slovo nad zlato  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pondělí-pátek 10:40  |  Délka pořadu: 5 minut  
 

Nové články v rubrice

  • 2. června  2015       rubrika: Původ úsloví

    Kvílí jako meluzína

    Meluzína je mytologická postava, víla, která má místo nohou hadí ocas. Poprvé se pod tímto jménem objevila ve spisu Historie o Meluzíně, který v r. 1393 sepsal knihař Jan z Arrasu. Později byla meluzínská pověst zpracována...

     
  • 29. května  2015       rubrika: Původ úsloví

    Vyschlý jako mumie

    Mumie je mrtvé tělo člověka nebo zvířete, které bylo zachováno díky vhodným přírodním podmínkám, nebo uměle (balzamováním).

     
  • 27. května  2015       rubrika: Původ úsloví

    Dlouhá Odysea

    Dlouhá, bludná pouť či složité, pestré životní osudy.

     

Slovo nad zlato

Tipy na správné slovní typy. Nebo na problematické (z)jevy našeho jazyka. Jak správně ohýbat slova jako chřest? A jak a proč kvůli pravopisu nedostat padáka místo padáku? To vám každý všední den v 10:40 odhaluje Český rozhlas Dvojka. 

Web připravují

Jan Rosák
Libor Vacek
doc. RNDr. Karel Oliva, Dr.
PhDr. Markéta Pravdová, Ph.D., MBA
PhDr. Žaneta Dvořáková, Ph.D.
PhDr. Martin Prošek, Ph.D.

Pořady o češtině

    • Slovo nad zlato
      Původ a význam slov nebo úsloví vysvětluje na Dvojce dvojka Jan Rosák a bohemista Karel Oliva.
    • O původu příjmení
      Pátrejte s Českým rozhlasem Dvojka po tajemství vašeho jména.
    • Okouzlení slovem
      O krásách (mluvené) češtiny. S Luďkem Munzarem a Františkem Novotným na Dvojce.
    • Rozmlouvání o češtině
      S bohemistkou Jaroslavou Hlavsovou každou sobotu ráno na Dvojce.
    • Hezky česky
      Univerzitní vědci objasňují nejčastější jazykové problémy v Českém rozhlasu Hradec Králové.
    • Okolo češtiny
      Fejetony o netušených možnostech češtiny píše pro Český rozhlas Olomouc bohemista Ondřej Bláha.
    • Jazykový koutek
      Postřehy k aktuálnímu vývoji českého jazyka nabízí Český rozhlas Plzeň.

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas