Novinářská kachna
Senzační nebo skandální, ovšem neověřené, a proto zpravidla lživé zprávě se říká novinářská kachna. Proč ale zrovna kachna?
Co má vrubozobý vodní pták společného s novinařinou?
Verze číslo jedna
Francouzské Zemědělské noviny na konci osmnáctého století otiskly článek Nový způsob chytání divokých kachen.
„Chceme-li uloviti co nejvíce kachen s co nejmenším úsilím, použijeme žalud, který jsme předem uvařili v projímadle. Tento žalud uvážeme na rybářský vlasec, který kachnám u rybníka předhodíme. Jakmile první nastražený žalud spolkne, máme vyhráno, Díky projímadlu ho pták ihned zase vykadí. Lákavý žalud pak spolkne druhá, po ní třetí kachna, a zanedlouho máme celé hejno navlečené za sebou na vlasci jako korálky.“
Tohle je klasický příklad novinářské kachny. Tento způsob chytání vodního ptactva používal slavný Baron Prášil.
Verze číslo dvě
Zhruba před sto lety začali vydavatelé novin nepodložené informace opatřovat latinskou zkratkou N. T., tedy „non testatum“, anglicky „not testified“. Obojí znamená „neověřeno“. A teď si to řekněte pěkně nahlas: N. T., en-té, ente! Už chápete? Německé die Ente znamená česky kachna.
Druhá verze se jeví mnohem pravděpodobnější, ale je nutno vzít v úvahu ještě jednu skutečnost: Jistý německý historik žurnalistiky, původně horlivý zastánce teorie N. T., prý objevil karikaturu už z roku 1849. Je na ní novinář s brašnou, ze které vykukují dvě kachny. Po tomto objevu prý začal dotyčný o pravdivosti teorie N. T. silně pochybovat.
Zpráva, na které není ani zbla pravdy
Už víme, že novinářská kachna je zpráva netestovaná, tedy neověřená, takže na ní zpravidla není ani zbla pravdy. Ovšem co je to „zblo“?
Podle etymologického slovníku je slovo „zblo“: podstatné jméno, které mělo ve staročeštině podobu „stblo“. A od „stbla“ je už jen krůček ke „stéblu“. A to je správná odpověď! Slovo stblo i zblo se stejně jako stéblo skloňuje podle vzoru město a používáme ho ve významu troška, zrnko, kousíček, špetka. Anebo v případě, že chceme zdůraznit negaci, a to ve smyslu málo, nepatrné množství, vůbec nic.
Naše babičky a dědové často říkali: Peskuje nás pro každé zblo. Nic z toho ani zbla nepomohlo. Hudbě nerozuměl ani zbla. Nemá ani zbla důvtipu. V domě není ani zbla jídla. A mysleli tím „nic, pranic“.
Anebo: Žádnému křížem zbla nepřeložila – tedy Nikomu neudělala nic zlého. Obrat „nepřeložit ani stéblo přes cestu“ se užívá dodnes.
V Jungmannově slovníku z třicátých let devatenáctého století najdeme slovo zblo vysvětleno ve významu „chmýří nebo pazdeří ve lnu“ či „maličkost“.
Podobná slova existují ve všech slovanských jazycích, latinsky se stéblo řekne stipula, podobně zní v i řečtině či staroindičtině.
Když tedy řekneme ani zbla, myslíme tím nic. A proč je stéblo synonymem pro nic? Zkuste si říct další úsloví: „Tonoucí se i stébla chytá.“ A pochopíte, že taková pomoc nebo opora je vám prostě na nic!
Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
