Proč se říká „seká to jak Baťa cvičky“?

Když někdo něco „seká jak Baťa cvičky“, dělá to nedbale, jako na běžícím pásu. Prostě moc se s tím nepárá. Čímž ovšem dost křivdí panu Baťovi, který byl vzorem podnikatelů několika generací. Díky němu se česká obuv stala známou po celém světě.

Čtěte také

Baťa

Fenomenální švec Tomáš Baťa měl ševcovinu v krvi. Tohle řemeslo se v rodině Baťů dědilo z generace na generaci. Pan Baťa to neměl lehké. Nejednou se ocitl takřka na dně, přesto se nikdy nevzdal.

Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně. Když mu bylo deset let, zemřela mu matka. S otcem zrovna moc dobře nevycházel. S bratrem Antonínem a sestrou Annou se chtěli postavit na vlastní nohy, a tak si ve Zlíně založili malou obuvnickou firmičku. Vyráběli valašské houněné boty na jednom kopytě. Pravá byla stejná jako levá.

Obchod je služba lidu. Čím důkladněji pochopí obchodník tuto pravdu, tím více bude rozšiřovat okruh lidí, kteří budou stát o obchodní spojení.
Tomáš Baťa

Už po roce se ale podnik ocitl na okraji bankrotu, Baťa dlužil, kam se podíval, a věřitelé hrozili žalobami.

Ale Baťa se zažral do práce jako buldok. Suroviny nosil na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku deset kilometrů od Zlína. Do rána s jedním pomocníkem nakrájel materiál a ráno vydal dělníkům. Pak sám prohlédl pár po páru, sám vyplatil dělníky, sám provedl všechno knihování a vyúčtováni… A druhý den zas nanovo. Netrvalo dlouho a podnik byl bez dluhů.

Malý český Hollywood

„Neříkej mi, že to nejde – řekni mi, že to neumíš,“ opakoval Tomáš Baťa svým zaměstnancům (na snímku z roku 1920).|foto:Český rozhlas

Protože kůže byla moc drahá, začal Baťa šít boty z plátna. O takzvané „baťovky“, plátěné boty s koženou podešví a elegantní koženou špičkou, byl obrovský zájem. A víte díky čemu? Díky reklamě!

Po vzoru Ameriky, kam se Baťa vydal na zkušenou, dal ve Zlíně vystavět filmové ateliéry Kublov. Takový malý český Hollywood, kde točil reklamy na své výrobky. O něco později se ateliéry staly kolébkou českého animovaného filmu.

Pan Baťa uměl nejen řídit podnik tak, aby šlapal jako hodinky, uměl se také o své zaměstnance postarat. A hlavně je uměl motivovat k pořádné práci. Měli podíl na zisku firmy. Když dělali pořádně, dostali odměnu, za špatně provedenou práci jim napařil pokuty. Když na něj přišli se stávkou, všechny je propustil a najal si jiné. Baťovo heslo bylo: „Neříkej mi, že to nejde – řekni mi, že to neumíš“.

Pobočky firmy rostly jako houby po dešti u nás i po světě. Součástí podniku byly lesy, pily, papírna, továrna na kartony, tiskárna, uhelný důl, továrna na výrobu obuvnických kopyt, naftová rafinerie, elektrárna, strojírny, slévárny, lisovny, koželužny.

Mezinárodní logotypy Baťovy firmy|foto:Creative Commons, Attribution-Share Alike 3.0 Unported, Bata Brands SA

Kromě obuvi vyráběl pneumatiky, duše, punčochy, linoleum, kartáče, gumové hračky. Dal postavit místní železniční síť, vyráběl vlastní letadla.

12. července 1932 „Der tschechische Schuhkönig“ mířil z letiště v Otrokovicích do Švýcarska otevřít novou pobočku. Byla hustá mlha. Let měl být o hodinu odložen, ale Baťa trval na tom, že poletí. Letadlo havarovalo po několika desítkách metrů.